Příběh o stvoření ženy

Když Bůh tvořil ženu, bylo to šestý den, už pozdě odpoledne. Přišel k němu jeden z andělů a ptal se: „Proč tomu věnuješ tolik času?“

Hospodin odvětil: „Pohlédni na všechny specifikace, které musím zohlednit, abych ji stvořil. Musí být omyvatelná a přitom ne z plastu, má mít 200 pohyblivých součástí a zároveň se pohybovat graciézně. Má se umět vyléčit, když onemocní. Pracovat 18 hodin denně. Má mít jen dvě ruce a přitom dokázat obejmout několik dětí najednou a to tak, aby je přešla každá bolest, ať budou mít poraněné koleno nebo duši.“

Na anděla to udělalo dojem: „To je standardní model? To snad není možné! Je to příliš mnoho práce na jediný den! Nech to na později.“

“To ne”, řekl Hospodin. „Dokončím to dneska. Bude to má favoritka.“

Anděl přistoupil blíž a dotkl se ženy. „Je ale hrozně měkká a křehká!“

«No ano, je něžná, jemná, ale zároveň jsem ji učinil silnou. Vůbec si neumíš představit, co dokáže vydržet a překonat. Vypadá křehká, ale je v ní obrovská moc“.

«A dokáže myslet?“, ptal se anděl.“

«Nejen myslet, také přesvědčovat“, opáčil Hospodin.



V tu chvíli se anděl dotkl ženiny tváře: „Otče, je to zmetek, teče!“

«Ale ne, není to zmetek“, uklidňoval ho Bůh. „To jsou slzy“.

«K čemu to je?“, zajímal se anděl.“

«Vyjadřují její smutek, její lásku, samotu, strádání i hrdost“.

Anděl byl ohromen: „Hospodine, ty jsi geniální! Myslel jsi na všechno. Je opravdu úžasná!“

«Ano, to je“, souhlasil Bůh. „Má síly, které dokážou muže přivést v úžas. Dokáže se smát, když se jí chce plakat. Dokáže se usmívat, když se bojí. Pomáhat druhému, když sama potřebuje pomoc. Jedním jediným pohledem zvládne to, co muži nedokážou“.

Anděl ze sebe nedokázal vypravit ani slovo a stál jako začarovaný.

Potom si ale Hospodin povzdechl: „Přesto však je jedna věc, jeden nedostatek, který – pokud ho sama nedokáže napravit – jí může pokazit život“.

«A co to je, Pane?“

«Nezná svou vlastní cenu“.