Její deník:
«Dnes večer se můj manžel choval opravdu podivně. Domluvili jsme si večeři v naší oblíbené restauraci. Celý den jsem chodila s kamarádkami po obchodech a na schůzku jsem přišla o něco později. Myslela jsem, že ho to rozzlobilo, a proto že se tak chová. Hovor vázl a já jsem navrhla, ať se přesuneme někam, kde je víc ticho, abychom mohli spolu mluvit. Souhlasil, ale k ničemu to nebylo. Prostě nemluvil. Ptala jsem se ho, co se stalo, ale on tvrdil, že nic. Ptala jsem se, jestli se snad zlobí kvůli mně, ale on řekl, že se vůbec nezlobí, že jsem opravdu nic nezavinila a že není proč se vzrušovat.
Po cestě domů jsem mu řekla, že ho miluju. Usmál se a dál dával pozor na cestu. Nedokážu si jeho chování vysvětlit, nechápu, proč mi neřekl, že mě taky miluje. Když jsme dorazili domů, cítila jsem, že jsem ho úplně ztratila, že se mnou nechce mít nic společného. Prostě jen klidně seděl na gauči a díval se na televizi. Pořád se zdál duchem nepřítomný a vzdálený. Nakonec jsem do toho ticha řekla, že jdu spát.
Asi za čtvrt hodiny přišel do ložnice. Cítila jsem, že ho něco zneklidňuje a že je myšlenkami bůhví kde. Pak usnul a já jsem půl noci proplakala. Nevím, co mám dělat. Vím, že je v myšlenkách někde jinde. Můj život se hroutí…“
Jeho deník:
«Motorka pořád nenaskakuje a já nemůžu přijít na to, proč.“
Mužská pravidla
Když žena pláče – Poučení pro muže