5 mocných psychologických efektů měnících naše chování

Jak porozumět instinktům ovládajícím naše rozhodování a jak pochopit, proč svět vidíme právě takhle a ne jinak?

Následujících pět psychologických efektů vám to možná přiblíží.

1. Druhým se víc zamlouváte, když děláte chyby.

Lidé, kteří se nikdy nemýlí, jsou nám méně sympatičtí než ti, kteří se chyb dopouštějí. Chyby vás činí více lidskými a přitažlivými.Dokonalost vyvolává odstup a budí dojem nepřístupnosti.

Tento jev pojmenoval americký psycholog Elliot Aronson „efekt trapasu“. Pouštěl pokusným osobám zvukové záznamy účastníků nějaké soutěže. Na některých nahrávkách bylo slyšet, že soutěžící upustili hrnek s kávou. Pokusné osoby vybíraly jako nejsympatičtější právě ty, kdo rozlili kávu.

2. Velká očekávání ovlivňují budoucí realitu

Sebenaplňující předpověď, někdy také Rosenthalův efekt nebo Pygmalion efekt je fenomén, kde očekávání budoucích událostí vede k chování, které zapříčiní, že se daná skutečnost opravdu stane. Platí to jak o přístupu člověka k sobě samému, tak k hodnocení jiných osob, očekávání událostí atd.

Psycholog Robert Rosenthal provedl pokus v jedné škole. Učitelé se dozvěděli, že předmětem zkoumání budou zvláště nadané děti. Byli upozorněni na ty, které dosáhly vysokých výsledků v IQ testech. Skutečnost byla úplně jiná, šlo o děti s průměrnými výsledky – jejich výběr provedl Rosenthal naprosto náhodně.

Na konci školního roku se však ukázalo, že právě tyto děti se zlepšily ze všech nejvíc, a to jen díky očekávání učitelů. Skryté záznamy prokázaly, že učitelé se k těmto dětem chovali jinak – častěji je vyvolávali, více je chválili apod. Učitelské očekávání otevřelo cestu nové realitě, stalo se sebenaplňující předpovědí.

3. Čím širší je výběr, tím menší je pravděpodobnost, že budeme spokojeni.

Znáte kajícné pocity nakupujícího? Člověk něco koupí a záhy začíná litovat, mohl přece koupit něco levnějšího, nebo měl vybrat jiný druh, jiný model, mohl počkat na slevy atp… Dokonce i když se rozhodneme správně, můžeme být nespokojeni, pokud možnosti výběru byly příliš široké. Čím větší je výběr, tím snazší je litovat jakékoli nedokonalosti na tom, pro co jsme se rozhodli.

To je takzvaný „paradox volby“, kterým se zabývá psycholog Barry Schwartz: je-li výběr příliš velký, je velmi těžké být spokojen s volbou, jíž jsme dali přednost.

4. Čím více lidí vidí, že potřebujete pomoci, tím nižší je pravděpodobnost, že vám pomohou.

Pokud potřebujete pomoc, nečekejte ji od skupiny lidí. Zafunguje „efekt přihlížejícího“, někdy také zvaný „apatický svědek“. Tímto jevem se zabývali psychologové Latané a Darley. Když se pokusné osoby domnívaly, že jsou jediným svědkem, na pomoc spěchalo 85 procent z nich. Byl-li přítomen ještě jeden další člověk, procento kleslo na 65. A když pokusné osoby věděly, že nablízku jsou ještě další 4 svědci, bylo ochotno pomoci jen 31 procent.



Svědkové autohavárií nebo trestného činu se často nepokusí pomoci obětem; každý se domnívá, že někdo jiný zavolá policii, lékaře atd… Jeden jediný svědek je si však vědom, že nikdo jiný než on pomoci nemůže. A jedná daleko rozhodněji.

5. Vaše chyby nejsou zdaleka tak nápadné, jak se domníváte.

Pocit, že se na nás všichni dívají, je pouhou hrou obraznosti. Paranoia a nejistota, které nás drtí pokaždé, když se dopustíme chyby, nejsou ve skutečnosti odrazem reality. Lidé si našich chyb všimnou mnohonásobně méně často, než si myslíme.

Jde o projev fenoménu zaujatého vnímání, takzvaný „efekt reflektoru“. K ověření jeho působení byl proveden tento psychologický experiment: skupina pokusných osob byla požádána, aby po celý den nosily poněkud divné tričko. V závěru měly odhadnout, kolik lidí si jejich trička během dne všimlo. Odhady pokusných osob byly dvojnásobně vyšší, než byl skutečný počet.

Člověk je předmětem pozornosti mnohém méně, než se domnívá. S tímto vědomím teď na veřejných místech můžete cítit mnohem větší sebejistotu.