Přečtěte si, než půjde zítra do školy…

Dopis otce synovi o životních hodnotách a mezilidských vztazích.

Ahoj kamaráde,

tak zítra tě zas čeká ten velký den. Jdeš do třetí, to není tak zlé!

Když jsem já byl ve třetí třídě, chodil tam se mnou jeden kluk, jmenoval se Adam. Byl trochu jiný než ostatní. Nosil docela legrační oblečení, které neměl nikdy čisté. Někdy byl dokonce trochu cítit. Nikdy se neusmíval. Vždycky chodil po škole se sklopenou hlavou. Snažil se na nikoho se nedívat.

Nikdy neměl domácí úkol. Nemyslím, že mu to rodiče připomínali, jako maminka tobě.

Jiné děti se Adamovi posmívaly. Já jsem se mu neposmíval, ale nikdy jsem ostatním nic neřekl. Nepokoušel jsem se je zastavit.

Nikdy jsem s Adamem nějak kamarádsky nepromluvil. I když jsme několik let chodili do stejné třídy. Nevolal jsem na něj v jídelně, ať si sedne vedle mě. Nehrál jsem si s ním o přestávkách. Byl sám se sebou. Hrál si sám. Myslím, že byl velmi osamělý.

Pořád ještě na Adama myslím, každý den. Zajímalo by mě, jestli si mě pamatuje. Nejspíš ne. Vsadím se, že už nemá ponětí, kdo jsem.

Dneska už vím, že Bůh nám lidi sesílá jako dar. Děti v tvé třídě, všichni vrstevníci, které tenhle rok potkáš, jsou Božím darem. Proto tě prosím, chovej se ke každému z nich jako k daru od Boha. Ke každému. Když uvidíš, že si někdo dělá blázny ze spolužáka, trápí ho, nebo bije, mělo by tě to taky trochu bolet. Jsem tvůj táta a byl bych proto rád, kdybys věřil svým vnitřním pocitům. Kdybys věřil svému srdci.

Celý tvůj život se změní, a vůbec ne k lepšímu, když nebudeš věřit sám sobě a svému srdci.



Když tě kvůli někomu jinému bolí duše, říká se tomu soucit. To je signál od Boha: musíš něco udělat. Bůh ti říká: Vstaň, Marku! Jedno z mých dětí má bolest! Udělej něco, pomoz mu!

Pokaždé, když pocítíš soucit, bude tvůj život o něco lepší. Když někomu pomůžeš, budeš nějaký čas žít naplněný velkou radostí. Tak probíhá rozhovor Boha s člověkem. Tak se dějí zázraky. Možná se ti tomu nechce věřit, ale podobné situace znamenají jen jediné: Bůh ti věří a potřebuje tě.

Soucit, to je, když nedovolíš silným, aby ubližovali slabšímu. Když zavoláš na kluka, kterého všichni jen urážejí, aby se posadil vedle tebe. Když si vybereš do družstva při tělocviku toho, koho si nevybere nikdo. Je to těžké udělat. Jsou to důležitá rozhodnutí. Ale jenom když se k tomu odhodláš, mohu říci, že jsi o něco zralejší.

Někdy budeš cítit soucit, ale nedokážeš (možná ze strachu) pomoci. To je normální. Někdy je opravdu lepší se do rvačky neplést. A nežalovat učiteli. Ale můžeš alespoň „nebrat do svého družstva“ ty, kdo pomlouvají, ubližují nebo nadávají jiným, nebo si berou to, co jim nepatří. A kdyby ti bylo opravdu těžko a nevěděl jsi, co máš dělat, vždycky to můžeš říct mě. Společně dokážeme vymyslet plán, jak to vyřešit.

Když si chce Bůh s tebou promluvit, našeptá tvému srdci, aby tě bolelo pro někoho jiného. Prosím tě, nikdy nenech tenhle boží šepot bez povšimnutí. Já jsem tenkrát na šepot Boha nedbal, s tím Adamem. Ještě dnes si pamatuju, jak líto mi ho bylo, ale strach tenkrát zvítězil nad mým soucitem. Adam se možná mohl stát mým kamarádem, ale nestal. Protože jsem neměl dost odvahy.

Marku, nezáleží ani tolik na tom, jestli budeš první ve třídě. Nebo nejrychlejší, nejvíc bezva nebo ten nejvtipnější. Budete mít ještě spoustu soutěží a testů. Pro nás s maminkou není rozhodující, jestli v nich vyhraješ, nebo ne.

Ani nám moc nezáleží na tom, jestli tě holky mají za zábavného a milého kluka. Nevadí nám, jestli sedíš v první lavici, nebo snad v té poslední. A už vůbec nelpíme na tom, aby si tě oblíbili učitelé.

Nechceme přemýšlet nad tím, jestli máš nejlepší oblečení ve třídě. Ten nejvíc super telefon (nebo jiné nádobíčko). To nás prostě nezajímá.



Neposíláme tě do školy, abys tam byl v čemkoli nejlepší. My tě máme rádi UŽ TEĎ. Takového, jaký jsi. Nemusíš si ve škole odpracovávat naši lásku nebo naši pýchu na tebe. Ty nemůžeš nikdy ztratit.

Posíláme tě do školy, aby ses v praxi naučil toleranci, vytrvalosti, odvaze a laskavosti.

Dobří lidé jsou lidé stateční. Protože odvaha, to není jen tak nějaká vlastnost. To je rozhodnutí. A tvoje rozhodnutí být soucitný je důležitější než jakýkoli strach ze zavedených zvyků nebo ze spousty kluků. Věř mi, je to tak. Je důležitější.

Neusiluj v tomhle roce být nejlepší ze všech. To není tak důležité. Důležité je být lepším klukem, než jsi byl v loňském roce.

Buď prostě vděčný za to, co máš. Buď laskavý a odvážný. Uč se soustředěné práci. To je všechno, co budeš letos potřebovat. A v životě taky.

Snaž se pomoct těm spolužákům, kterým pomáhat nikdo nechce. Děti jsou ve škole ponechány samy sobě. To také znamená, že jeden ke druhému patříte. Udělej v tomhle roce alespoň jednou někomu radost. Aby byl šťastný. Je to moc důležité.

Mám tě tak moc rád, že by mi mohlo z toho každou chvíli prasknout srdce. Děkuju, že jsi na světě. Jsi pro nás s maminkou ten nejlepší dárek pro všechny časy.

Táta