Učme děti řešit problémy samostatně
Kromě řady jiných je v Bibli toto velmi moudré naučení: „Dej člověku rybu a nasytíš ho na jeden den. Nauč ho ryby chytat a nasytíš ho na celý život“.
Můj manžel vždycky vzpomínal na to, jak jeho tatínek, když se ho jako děti s bratrem ptali na význam nějakého slova, vzal vždycky naučný slovník a dotyčné slovo si vysvětlovali společně.
Jsou to snad drobnosti, ale můj způsob výchovy ovlivnily zásadním způsobem.
Seznamte se s několika pravidly rodičů, jejichž děti chtějí a často i dokážou řešit problémy samostatně:
1. Rodiče se drží zpátky, aby problém mohli případně vyřešit spolu s dítětem, nikoli za něj
Vychovávejte děti tak, aby svůj problém dokázaly řešit bez pomoci někoho jiného.
2. Poměr pokládaných otázek a nabízených odpovědí musí být vyvážený
Když pokládáte otázky k podstatě problému, učíte dítě přemýšlet nad jeho vyřešením a hledat k němu cesty, nečekat na pomoc někoho jiného a stresovat se.
V naší rodině například se ptáme přibližně takhle:
- Co si myslíš, že teď není tak, jak by sis to přál mít?
- Co můžeme udělat, aby se to změnilo?
- Dovolíš nám, abychom tvůj nápad ještě vylepšili?
- Proč myslíš, že ten člověk jednal zrovna takhle?
- Byl to projev lásky? Nebyl to jen nerozum?
- Jak ti bylo, když ses takhle rozhodl?
- Co bys dělal, kdyby se ta situace opakovala?
Odpovědi, které člověk hledá v hloubi svých vlastních citů, mají v sobě vždycky více moudrosti, než šablonovité standardy podsouvané jinými lidmi.
3. Místo kritických poznámek zábava
Mnohem efektivnější než čtení levit a zákazy je společné přemýšlení na téma dobra a zla třeba nad knížkou. Konkrétní situaci nám může pomoci znázornit hra s oblíbenými hračkami. Vlastně dítěti navrhujete, aby samo tvořilo morálně a eticky vhodnou strategii, přičemž konfliktní situaci od dítěte oddělíte za pomoci nějakého vymyšleného příběhu.
4. Rodiče dětem umožňují, aby se učily ze svých chyb, i když je to třeba nepříjemné
V dětství jsem měla opravdu trápení se svou učitelkou angličtiny. Rodiče mé nářky vždycky se soucitem a porozuměním vyslechli, ale pokaždé mě přemlouvali a povzbuzovali, ať vydržím. Koncem roku jsem angličtinu znala tak, jak bych se to jinde nenaučila a kromě toho jsem se naučila mnohému v oblasti mezilidských vztahů.
Před několika lety jsme s manželem vážně uvažovali, že vezmeme syna z fotbalového kroužku, protože měli strašně nepříjemného trenéra. Pak jsme se ale rozhodli to nedělat. Řekli jsme si, že v životě ještě narazí na mnoho nějak nepříjemných lidí, a že se tedy musí naučit s nimi nějak vycházet. Chtěli jsme, aby rozvíjel vlastní intuici, výdrž a rozvážnost, dokud touto zkušeností může procházet spolu s námi.
5. Nebránit oprávněnému trestu za nerozumné chování
Každý se musí učit nést následky za své chyby a napravovat je.
6. Trpělivě nést dětské nezdary
Aby se dítě mohlo naučit nacházet svá vlastní, nestandardní řešení, nesmíme ho vystavovat soudům a hodnocením a srážet ho kritikou při každém nezdaru. Je snad možné naučit se něčemu novému, aniž bychom se dopustili chyby? Dítě naopak musí pochopit, že mýlit se je naprosto normální. A rodiče se musejí orientovat nikoli na chyby a nedostatky, ale na podporu schopnosti dítěte hledat nová, vhodnější a efektivnější řešení.
7. Pomalu couváme
Postupně ze své účasti na problému couváme, abychom dítěti umožnili naučit se být odpovědný za svá rozhodnutí.
Děti umějí nejen nalézt správnou cestu a vybrat si vhodné jídlo nebo oblečení. Dokážou také být dobrými rádci při řešení našich dopělých problémů. Když je něčím pověříme, učí se důvěřovat samy sobě. Pocit zodpovědnosti, umění spolupracovat a schopnost vést se rodí už v dětství. I když my sami máme třeba těchto vloh málo, můžeme v tom dítěti přesto pomoci.
Dopis rodičům ;))
Přečtěte si, než půjde do školy…