Nepatřím ke slečnám, co milujou sledování seriálů. Nejsem ta, které můžeš zavolat ve tři ráno, ať k tobě přijde, protože jsi sám a je ti smutno. Mě nemůžeš říct: „Zavři a dokoukej se se mnou na ten film“. Nebudu dřepět, dívat se na pětatřicet dílů v kuse a u toho žvejkat pizzu. To tedy ne.
Já jsem ta, která s tebou bude blbnout na hřišti před domem. Usaď mě na houpačku a vyprávěj mi o svém životě, kde bydlíš, jaké máš nejlepší kamarády. Můžem se klouzat na dětské skluzavce. Můžem se projít kolem dokola. Můžem házet kamínky do rybníka. Můžem sednout do auta, pustit si muziku a jen tak jezdit.
Budeš mi vyprávět, kdy jsi šťastný. Třeba když jsi vyhrál sportovní závody ve čtvrti. Nebo když jsi naučil mladšího bráchu rybařit. Sednem si na trávu. Budeme hrát karty a napíšeme si seznam svých snů.
Chci společné zážitky, společná dobrodružství. Abychom měli na co vzpomínat. Chtěla bych, abychom měli album s fotkami. Budu ti sedět na klíně, jedna tvá ruka mě bude držet kolem boků a druhou budeš ukazovat na snímek, kde šplháme z Velkého kaňonu. Já mám na tváři širokánský úsměv.
Nepotřebuju tvé peníze. Potřebuju jen tvůj čas. Nejsem proti objímání na gauči ani proti filmům, já jen nechci, aby z toho byla rutina. Nechci, aby tvůj hlas přehlušovala televize.
Někdy budu mít potěšení jenom z toho, že ležím vedle tebe. Potichu. Beze slova. Budu jen cítit, jak nám bije srdce a budu přemýšlet o tom, co nás čeká. Nepotřebuju kdo ví co. Někdy s tebou ráda jen tak sedím s kamarády u piva.
Ráda bych znala ty malé, nenápadné věci, které z tebe dělají právě tebe. Třeba čeho je ti nejvíc líto, od kdy máš alergii na pampelišky, proč máš nejradši podzim, nebo jak sis zlomil na prst na vypůjčeném kole.
Chtěla bych, abys mi dával složité úkoly. Abys měnil moje názory na politiku, na náboženství… Abys mě naučil vyměňovat prázdnou pneumatiku, říkat „ahoj“ v šesti různých řečech, nebo běhat s míčem u nohy, jako ve fotbale.
Ráda bych, aby můj život s tebou byl plný prožitků a společných příhod. Naše iniciály v kůře stromu mezi skalami. Pohlednice, které budeme posílat sami sobě. Ochutnávat pivo v různých zemích. Sbírat vzorky písku z každé pláže, po které se projdeme.
Každý večer chci padnout do postele unavená a každé ráno vstávat odpočatá. Chci jít spolu s tebou za svými sny. Chci být důvodem, pro který si budeš připadat mladý. Pro který máš rád život. Chci prostě být víc než holka, se kterou pořád koukáš na telku.
Nechci, abys mě pochopil špatně. Ráda se s tebou podívám na film, přitisknutá k tobě, vedle mísu karamelového popcornu. Navlíknu se do pohodlného domácího oděvu a absolvuju s tebou seriálový maratón s hromadou nezdravých dobrůtek po ruce. Taky mě to někdy baví. Ale není to ani tak zdaleka zábavné, jako my dva. Ty a já. To, co vidíme na obrazovce, není ani zdaleka tak skvělé, jako vzpomínky na to, co jsme společně prožili.
Marisa Donnelly
Hledejte lidské hvězdy