Víte o tom, že šťastní lidé žijí jinak? Ne, že by snad vedli nějaký absolutně jiný život, ale zkrátka se jim to líp daří. Štěstí je výsledkem subjektivní interpretace reality. To, co se v našem životě děje, není jen pouhá shoda okolností. Důvodem, pro který se octneme v té či oné situaci, jsme my sami, naše jednání, naše rozhodnutí. Takže závisí na vás, zda budete nebo nebudete šťastní.
Nepokoušejí se přimět jiné, aby je měli rádi.
Hlavně proto, že je jim naprosto jedno, zda je budou mít rádi, nebo ne.
Líbí se sami sobě a poslouchají jenom sami sebe.
Můžeš je mít rád, nebo je nesnášet. Můžeš k nim být třeba lhostejný, jim to bude úplně jedno. Dělají, co sami chtějí. Neusilují o tvou náklonnost. Nechtějí být v tvém týmu. Jejich tým se skládá jen z jediného člověka, totiž z nich samých. Žijí tak, jak to pokládají za potřebné, a pokud se ti to náhodou líbí, dobrá. A jestli ne, tak co, asi to tak má být.
Cokoli, co dělají, dělají čistě proto, že to opravdu dělat chtějí, ne proto, že se to dělat má.
Nedomnívají se, že jsou vůbec povinni cokoli dělat. Každé jednání kromě placení daní a smrti je zcela dobrovolné a zakládá se na osobních nezávislých rozhodnutích.
Jestliže něco dělají, někam jdou nebo se něčeho zúčastní, pak výhradně proto, že právě tohle dělat chtějí.
Nikdo je k ničemu nedonutí, opírají se především o svůj vlastní názor.
Své přátele mají rádi, ale nespoléhají na ně úplně.
S přáteli to není úplně jednoduché. Přece jen člověku tak docela nepatří, že ano? Jsou to samostatní lidé, mají svá vlastní přání a potřeby, své priority. Je dobré, má-li člověk přátele, ale příliš na nich záviset dobré není. Mohl by se těžce zklamat.
Když se zeptáš, co dělají, nebudou mluvit o profesi.
Budou hovořit o věcech, kterými se právě zabývají, o tom, kde zrovna byli, nebo kam se plánují podívat, o projektech, na kterých dělají, o otázkách, které teď musejí vyřešit a o tom, s kým je řeší. Budou vyprávět o tom, co dělají v životě a ne v zaměstnání. Nebudou mluvit o tom, čím jsou, jaké mají postavení a pracovní povinnosti. Nebudou popisovat, jak si vydělávají na to, aby jednou mohli žít takovým životem, o kterém vždycky snili.
Když se zeptáš, kde bydlí, odpoví: „Teď bydlím…“
Šťastní lidé nesedí na jednom místě. Snad proto, že cestování prospívá jejich duši. Nebo proto, že být trvale na jednom místě je otravuje. Možná se jim prostě líbí poznávat nové lidi a získávat nové zkušenosti. Anebo zatím nenašli místo, kde by chtěli žít. Pro tyto lidi je domovem celý svět. Ačkoli to zní tak pateticky.
Mají svou vlastní filosofii i náboženství.
Aby člověk žil svůj vlastní život, nepotřebuje žádný návod. Může žít jak chce, podle zásad, které si sám zvolí. Šťastní lidé umějí dobře rozlišovat mezi dobrým a špatným. Jsou sami sobě soudci.
Uvědomují si, že život není věčný.
Vědí a přijímají jako fakt, že jsou smrtelní. Také se s tím smíříš. Protože je to nevyhnutelné. Šťastní lidé se smrti nebojí a nesnaží se vyhnout se jí za každou cenu. Přijímají smrt jako něco nevyhnutelného a prostě žijí.
Svět je pro ně divadlo a jejich vlastní rozum je v něm režisérem.
Náš svět pro ně nepředstavuje jedinou existující realitu. Pokládají se za tvůrce své vlastní reality. Mají zato, že zcela kontrolují své vidění světa. Přijímají ho tak, jak se rozhodli ho přijímat, neboť si uvědomují, jak důležité to je. Všichni žijeme v realitě, kterou si sami vytváříme. Jenomže některým z nás se ono vytváření reality daří lépe.
Žijí přítomností.
Šťastní lidé mají své cíle, naděje a sny. Nedovolují si však snít příliš mnoho – snít je třeba s mírou. Člověk nemůže žít a myslet pouze na budoucnost. Mohl by propást ten nejdůležitější a nejvýznamnější čas – přítomnost. Přítomný okamžik je ten, který právě teď žiješ. Všechno ostatní jsou jen iluze.
Nepokoušejí se změnit lidi kolem sebe, zato se snaží najít k nim správný přístup.
Pokoušet se změnit jiné lidi je pustou ztrátou času. Lidé se samozřejmě mění, ale určitě ne proto, že je k tomu někdo přiměl.
Člověk se musí sám rozhodnout, že se chce změnit. Chtít nějak tento proces ovlivňovat k ničemu není. Musí probíhat postupně, jinak bude výsledek přesně opačný. Místo zbytečné ztráty času a sil na něco, čeho se dosáhnout nedá, je lepší věnovat je něčemu užitečnějšímu. Naučit se lidi brát takové, jací jsou. Jestliže člověka nedokážeš změnit, nauč se k němu najít ten správný přístup. Nebo ho nech být.
Od lidí milujících život je čemu se učit!
Pravidla šťastného života
20 důkazů, že je váš život šťastnější, než se domníváte