Nepřijetí sebe sama je naším největším nepřítelem

Největším pokušením našeho života nejsou úspěch, popularita nebo moc, ale nepřijetí sebe sama. Úspěch, popularita i moc mohou samozřejmě být velkým pokušením, jejich svůdnost je však často součástí jednoho velikého pokušení – nepřijmout sám sebe. Když uvěříme hlasům, označujícím nás za neužitečné a nicotné lidi, je svůdné brát úspěch, popularitu či moc jako úspěšné řešení problému. Opravdová past však spočívá v nepřijetí sebe sama takového, jakým jsem. Nepřestávám se divit, jak snadno tomuto pokušení podléhám. Někdo mě obviní nebo kritizuje, opustí, zradí nebo zavrhne a já si říkám: „Je to jasné, k ničemu nejsem“. Místo kritického posouzení všech okolností, objektivního pohledu na schopnosti vlastní a schopnosti těch druhých, mám sklon obviňovat se nejenom pro to, co jsem udělal, ale také proto, jaký jsem. Má temná stránka mi našeptává: „Jsem neužitečný člověk… Zasloužím si jenom to, aby mě odstrkovali, aby na mě zapomněli, zavrhli mě a opustili“.



Možná se vám zdá, že spíš máte sklon k povýšenosti než nepřijetí sebe sama. Ale zamyslete se nad tím: není snad povýšenost jinou stránkou nepřijetí sebe samého? Nestaví snad povýšený člověk sám sebe na piedestal, jen aby ho jiní neviděli takového, jak si připadá ve svých vlastních očích? Možná je pýcha jenom jedním z dalších způsobů jak se zbavit pocitu vlastní zbytečnosti. Popírání sebe sama stejně jako povýšenost nás stejnou měrou vytrhávají z reálného života, znesnadňují, či spíše vylučují možnost pokojného soužití s lidmi. Moc dobře vím, že moje pýcha skrývá pořádnou dávku pochyb, stejně jako se za mým odmítáním přijmout sebe sama schovává hrdost. Ať se nafukuji hrdostí nebo choulím nízkým sebevědomím, ztrácím kontakt s tím, kým ve skutečnosti jsem a překrucuji realitu.

Doufám, že vy v sobě dokážete rozpoznat pokušení nepřijmout sebe sama, ať už se tváří jako pýcha či jako pocit méněcennosti. Nepřijetí sebe sama je často pokládáno za neurotický projev člověka, který si není jist sám sebou. Jenomže neurózou o sobě prostřednictvím psychiky velmi často dává vědět skrytá temná stránka lidské duše: bolestný pocit, že mezi lidmi nemáme co dělat. Nepřijetí sebe sama je největším nepřítelem duchovního života. Je v příkrém rozporu s hlasem, který k nám promlouvá shůry a všechny nás oslovuje jako své „milované“.

Henri Nouwen