Podobenství o prospívání a rozkvětu

Jednou přišel Zahradník do zahrady a zjistil, že všechny květy, stromy i keře umírají.

Dub vysvětloval, že umírá proto, že nemůže být tak vysoký, jako Borovice. Borovici našel celou nachýlenou; shrbila se pod tíhou myšlenky, že nedokáže mít jehnědy jako Jíva… Jíva hynula, protože neuměla kvést jako Růže… Růže naříkala, že není tak silná a mohutná jako Dub…

Až konečně našel jednu rostlinu, která kvetla tak krásně, jako nikdy dříve. Byla to Frézie.

„A co ty?“ ptal se Zahradník. „Jak to, že rosteš uprostřed všeho toho uvadání a nářku a vypadáš tak zdravě?“

Krásná květina odpověděla: „Sama nevím… Možná jsem si vždycky myslela, že když jsi mě sázel, chtěl jsi právě Frézii. Kdybys byl býval chtěl mít v zahradě další Dub anebo Růži, nejspíš bys zasadil je… Tak jsem si tehdy řekla: budu se snažit být Frézií tak silně, jak jen budu moci…“