Ty jsi štěstí. Navždycky.

– Co by sis přál? Splním vše, oč požádáš, jen si řekni.

— Chtěl bych… Být šťastný.

— A co to je Štěstí?

— Když se raduješ z každé chvilky. Je ti lehko a veselo a usmíváš se jako sluníčko. Když tě nic netrápí…

— A ty bys chtěl, aby to tak bylo pořád?

— Ano.

— Řeknu ti veliké tajemství… Ty už jsi šťastný. A pořád.

— To ne. Někdy je mi veselo, ale jindy zas smutno… a někdy, ale jen někdy jsem šťastný. Není to tak vždycky.



— Copak když mraky zakryjí slunce, znamená to, že zmizelo? Ne, září přece pořád. A když v oceánu řádí bouře, stane se mu něco? Nestane, je to jen pohyb vln. Oceánu to vůbec nevadí. Tak proč ty by ses měl zneklidňovat, poklesne-li ti nálada? Zamysli se pořádně. Když máš pocit, že zrovna nejsi šťastný… Stane se ti snad něco? Ne, jsou to jenom mraky. Nemůžou ti nic udělat. Pořád jsi tady. Nemohou ti nic a nikoho vzít. Copak to není Štěstí? To Štěstí, o kterém mluvíš ty, je ve skutečnosti trápení. Všechno, cos dosud získal, bys ztratil. A tou ztrátou a přáním dostat to všechno zpět by ses neustále trápil. Přestaň na to myslet.

Poslechni mě. Říkám ti, že to, o čem tolik sníš, už máš, už tím jsi. Ty sám jsi to, co se nedá dostat ani ztratit. Ty sám jsi Štěstí. A nemusíš dělat vůbec nic, abys jím byl. Copak to není krásné?