Člověk nemůže zemřít, i kdyby si to snad z lásky k někomu jinému přál. Člověk neumírá, odchází domů. Tam, odkud pochází.
Začíná to už v raném dětství, kdy svět nevnímáme takový, jaký je. Jako bychom přes těžké okovy reality viděli docela jiné štěstí, to opravdové.
Radostný pocit domova nezískáme s vůní rodných zdí, ale pohledem na nádherné linie Vesmíru vzrušující naše srdce, které stále touží vrátit se domů. Tehdy si uvědomíme, jak dávno už žijeme ve světě, který je nám cizí. Jsou v něm možná dobří lidé, ale to na věci nic nemění. Náš život je cesta, tam vpředu nás očekává Hvězda a my čekáme na setkání s ní. Jak se k ní přibližujeme, spaluje se v nás všechno zbytečné, co jsme nabrali cestou. Člověk nikdy neumírá, odchází domů.
Jen jedno může vzrušovat jeho duši. Radost ze setkání s blízkými, kteří tu bez něj zůstávají osamělí. To je ale pouhý dočasný pocit. Všechno pomíjí, někdy i bez toho, že by to začalo. Jen Láska zůstává, protože pochází z Věčnosti. Stejně jako my.
Taisha Abelar
Richard Gere o tom, proč bychom tento svůj život měli prožít naplno
Žít kvůli maličkostem, které nám dají pocítit, že žijeme