Kdyby růže vládly darem řeči, copak by mohly prohlásit: budeme vonět jen dobrým lidem; pokud k nám přivoní někdo zlý, vonět nebudeme? Mohla by lampa oznámit, že ona svítí jen lidem ušlechtilým, darebákům nikoli? A může snad strom sdělit světu, že odteď nebude poskytovat stín nehodným poutníkům?
Všechny tyto obrazy nám pomáhají pochopit, co je to láska.
Celou dobu je tu s námi. My si jí ale nehodláme všímat. Až po uši vězíme ve staré, dávno a dávno vytvořené představě o lásce. Veškerá naše lyrika je jí prosáklá. Avšak to, co nazýváme láskou, ve skutečnosti láskou není. Je to něco přesně opačného: chtění, kontrola, pocit vlastnění. Manipulace, strach a neklid. Cokoli, jenom ne láska.
Slýcháváme, že štěstí spočívá především ve vnitřním klidu, v duševní pohodě. To také vůbec není pravda, přesto však velmi dovedně vytváříme závislost vlastního štěstí na různých událostech – jak vnitřních, tak vnějších.
Říkáme například: nemůžu být šťastný, dokud se nezbavím té neurózy. Mám pro vás dobrou zprávu: šťastni můžete být teď hned, neuróza neneuróza. Není to snad ta nejlepší zpráva? Jen jedna jediná příčina může objasnit, proč v tuto chvíli nepociťujete to, čemu v Indii říkají ánanda (blaženost, štěstí). Vaše myšlenky se zaobírají tím, co nemáte. Jinak byste byli šťastni. Soustřeďujete se na to, co nemáte. Ve skutečnosti blažení můžete být hned teď. Nechybí vám k tomu vůbec nic.
Anthony de Mello
Každý by rád měl přítele, avšak ne každý jím chce být
Když budete mít štěstí a přijde ta správná chvíle…