Buďte, čím skutečně jste

David Godman (nar. 1953 v Británii), žije od roku 1976 v indickém Tiruvannamalai. Je známý především jako autor antologie „Buďte, čím skutečně jste“ (Be As You Are), nejznámější ucelené knihy o učení tamilského mudrce Ramana Mahárši. Napsal o jeho životě a učení řadu dalších knih a dalo by se říci, že svůj život zasvětil teorii i praxi jeho učení.

Nejspíš jste si všimli, že lidé kolem vás se chovají podivně. Jednají nelogicky, hádají se o nesmysly, nedokážou soustředit pozornost. Vždycky jste to věděli. Zvlášť dokud jste byli dětmi. Ale časem se cosi změnilo. Ten nesmyslný shon vás vtáhnul. Přestali jste se divit. Jen málo dospělých vidí absurditu věcí, které se kolem nich dějí. Ne každý mě pochopí. Tento článek je pro ty, kdo si poté, co prošli vzdělávacím a výchovným systémem, uchovali zdravý rozum. A to jsou pouzí jednotlivci.

Zastavte se na chvilku. Rozhlédněte se kolem sebe. Podívejte se na své tělo, na svět okolo. Vzpomínejte, co se stalo. Nezdá se vám, že žijete setrvačností? Jedna myšlenka bleskově střídá druhou. Nikdy nepřestanou. Kdy to začalo? Od samého narození jsme vtahováni do nemyslné honičky. Dospělí vedou děti k podivnému jednání a vnukají jim pocit nebezpečí. Děti pochytí společné emocionální pozadí a nakazí se jím. Toto šílenství je předáváno z generace na generaci jako informace. Rozum zaznamená všechno, s čím přijdou naše smyslové orgány do styku. Uložená informace dostává podobu myšlenky. Kopírujeme základy jednání od svých rodičů a učitelů. Všimli jste si někdy, co se vám děje v hlavě? Odkud přichází to, co vás vede k jednání? Kdo je ten komentátor, hodnotící vše, co se děje? Měli jste alespoň minutu prostou ustavičného vnitřního dialogu?

I při odpočinku lidé v mysli přemílají neexistující události. Můžete se klidně procházet v parku a kochat se přírodou. Pak se však cosi stane. Náhodná událost probudí v paměti vzpomínky. Vzpomínáte na minulost nebo si představujete budoucnost. Tento stav se podobá snění nebo hypnóze. Soustředěná pozornost se vytrácí. Barvy blednou. Noříte se do svých fantazií. Vnitřní komentátor analyzuje, souhlasí, odsuzuje, radí. Pokuste se takový stav si vybavit. Všechno to probíhá nepozorovaně. Okamžik, kdy začnete bloudit ve vlastních myšlenkách, je velmi těžké vystopovat. Nedokončené věci, nepříjemné rozhovory, obavy a pochyby přicházejí z minulosti. Rozum vám ukazuje obrazy událostí, které ve skutečnosti neexistují. Není to nic jiného než šílenství. Jedna myšlenka prochází řetězcem asociací a nahrazuje druhou. Myšlenky vyvolávají vnitřní prožitky. Objevují se emoce. Podle uloženého hodnotícího systému je rozum určuje jako „dobré“ nebo „špatné“. Tělo se dává do pohybu. „Špatnému“ se vyhýbáme, po tom „dobrém“ dychtíme.

Nebylo to tak vždycky. Lidé se ponořili do šílenství před 5500 lety. Od té doby se lidstvo nachází ve stresu. Samo vytváří a samo udržuje chaos kolem sebe. Člověk nejenom žije, ale také umírá ve shonu. Povím vám o události, kterou to všechno začalo.

Nejspíš znáte tu legendu. Legendu o stromu poznání dobra a zla. Člověk žil v Ráji a ochutnal plody tohoto stromu. Tehdy Bůh člověka proklel a vyhnal ho z Ráje na Zem, aby tam vykoupil své hříchy. K něčemu podobnému skutečně došlo. Jenomže většina lidí chápe tu historii nesprávně. Nejde o to, že člověk poznal, co je dobré a co špatné. Jde o samu možnost toho rozdělení. Když se objevilo „dobro“, vzniklo „zlo“. Když jste se dozvěděli, co je to „mnoho“, objevilo se „málo“. Čím více si ceníte „štěstí“, tím více trpíte „neštěstím“. Věnujte pozornost řeči, jíž mluvíte. Celá je postavena na soustavě hodnocení a srovnávání. Myšlenky k vám přicházejí formou slovních komentářů. Všimněte si toho.

Věci a události takové, jaké jsou. Abychom je tak chápali, je třeba zbavit se hodnotícího, šablonovitého myšlení. Pro většinu lidí je to prakticky nemožné. Událost hodnotíme automaticky, zároveň s myšlenkou na ni. Kdo se zbaví rozlišování, nezná „hoře“,“utrpení“, „urážky“, „problémy“ a jiné vymyšlené věci. Je klidný a vyrovnaný. Peklo a Ráj, to je srovnávání. Jsou to dva stavy rozumu.

Kritéria, podle kterých rozlišujeme «dobro» a «zlo», jsou různá. Všichni touží po „dobru“. Nikdo nikdy neudělal „špatný“ skutek. Rozdíly v hodnotícím systému způsobují neshodu názorů. Lidé se střetávají. Rozdíly ve výkladu jednotlivých událostí vedou ke sporům. Jestliže se informace, kterou má uloženu spolubesedník liší od té vaší, váš rozum to vnímá jako hrobu. Obraz toho druhého dostává negativní odstín. Rozhovor s neshodou názorů vede k dokazování. Dokazování vede ke sporům. Spory přecházejí ve války a násilí. Násilí plodí touhu po spravedlnosti. Odplata vede k ještě větší agresi. Každá z bojujících stran se domnívá, že soupeř „nemá pravdu“.

Společnost se pohybuje v kruhu a dopouští se nesmyslného jednání. Každý si však zaslouží pravdivou informaci o světě, ve kterém žije.