Člověk si pustí počítač a doslova se v něm utápí. A dítě jako vždycky v tu nejméně hodnou chvíli přichází s hračkami a chce si hrát. Otravuje s hloupostmi. Leze na nervy.
«NECHÁPEŠ, ŽE DĚLÁM NĚCO DŮLEŽITÉHO?. »
«JDI PRYČ A NERUŠ MĚ! «
Uplyne sotva pár let a tato slova se vrátí právě tehdy, až si ze všeho nejvíc na světě budete potřebovat promluvit s někým blízkým.
Láskyplné babičky, nejpečlivější chůvy ani nejhezčí večerníček nenahradí rodiče. Maminka a tatínek jsou ti nejdůležitější lidé ve světě malého človíčka. Dítě je potřebuje právě TEĎ.
Nebude to trvat dlouho. Děti rostou rychle. Záhy přestanou prosit, abyste je vzali na ruku, abyste s nimi stavěli dům z kostek nebo s nimi hráli kopanou. Budou mít svůj svět a pro vás v něm nebude místo. Na vaši výzvu už k vám nepoběží se zářivým úsměvem, ale podrážděně odseknou: Co zase ode mě chceš?
Nejmíň polovina maminek a tatínků čte tyto řádky, zatímco jejich děti sledují video. Kápněte božskou, sedí teď váš potomek před monitorem? Je to pohodlné, viďte? Podívej se na video, dělej něco sám a neotravuj s hloupými otázkami, nepřekážej. Uběhne pár let a dočkáte se téhož.
JEDNOHO DNE BUDE VŠECHNO MINULOST. KARIÉRA, PŘÁTELÉ, DŮLEŽITÉ ZÁLEŽITOSTI… ZBUDE VÁM JEN RODINA. VAŠE RODINA A VAŠE DĚTI.
Pracujte na jejich uchování už teď. Vypněte počítač. Práce počká. Obejměte dítě. Popovídejte si. Řekněte mu, co cítíte. Jsi moje nejdražší, moje nejbližší, jsi moje největší láska.
Je to velmi prosté. Bumerang lásky a štěstí je už na cestě.
Když děti pláčou a my o tom nevíme …
Vychovávat dítě neznamená vysvětlovat mu, jak se má žít.