Chci se naučit odpouštět

Jednou se Duše sešly před svým ztělesněním na Zemi.

Bůh se zeptal jedné z nich:

— Pročpak odcházíš na Zem?

— Chci se naučit odpouštět.

— Komupak se chystáš odpouštět? Podívej se, jaké jsou tu Duše: všechny jsou tak čisté, laskavé, milující! Mají tě natolik rády, že nejsou schopny udělat ti něco takového, abys jim musela odpouštět.

Duše pohlédla na své sestry, které tolik milovala a které tolik milovaly ji.

Posmutněla a řekla:

— Když já bych se tak ráda naučila odpouštět!

Jedna Duše k ní přišla a řekla jí:

— Nebuď smutná. Mám tě tak moc ráda, že kvůli tobě půjdu na Zem, abych ti mohla pomoci poznat odpuštění. Budu tam tvým mužem, budu tě podvádět a pít a ty se budeš učit mi odpouštět.

Další Duše také přišla a povídá:

— Mám tě taky moc ráda a taky s tebou půjdu. Budu tvou matkou a budu tě trestat a pořád se ti plést do života a bránit ti ve štěstí. A ty se budeš učit mi odpouštět.

Třetí Duše se přidala:

— Já budu tvoje nejlepší kamarádka a v tu nejhorší možnou chvíli tě zradím. Budeš se učit mi odpustit.



Další z Duší slibovala:

— Já budu tvým šéfem a budu se k tobě chovat tvrdě nespravedlivě, abys mi mohla odpouštět.

Jiná Duše nabízela, že bude zlou a nespravedlivou tchýní…

Tak se dala dohromady skupina Duší, které se navzájem velmi milovaly. Daly dohromady takový scénář života na Zemi, aby ta jedna mohla prožít pocit odpuštění. Potom se vtělily.

Ukázalo se však, že připomenout si na Zemi samy sebe a svou úmluvu je neobyčejně těžké.

Většina z nich vzala svůj nový život vážně, začaly si ubližovat a hněvat se jedna na druhou, zapomněly, že to ony samy sestavily tenhle životní scénář. Hlavně však zapomněly, že se mají rády!

N.D. Walsch