Chci žít s lidmi, kteří jsou doopravdy lidští

Má duše spěchá.

Přepočítal jsem si své roky a zjistil jsem, že mi zbývá ze života méně času než je ten, který už jsem prožil.

Cítím se jako dítě, které neočekávaně vyhrálo bonboniéru: první bonbóny jí s velikou chutí, ale když vidí, že už jich zůstalo jen málo, jeho požitek z nich ještě stoupá a vychutnává si nejenom každý bonbón, ale každý kousíček.

Nemám už čas na nekonečná sezení věnovaná stanovám, zákonům, normám, procedurám a vnitřním pravidlům. Teď už vím, že nic z toho se stejně neuskuteční.



Nemám čas snášet chování absurdních týpků, jejichž chování více než poněkud neodpovídá zralosti jejich věku.

Nemám čas bojovat proti průměrnosti. A nestojím o účast na shromážděních, kde se proti ní brojí.

Nesnáším manipulátory a oportunisty. Štvou mě závistivci pokoušející se diskreditovat ty více schopné, aby mohli zaujmout jejich pozice, aby si uzurpovali jejich talent a úspěchy.

Zůstalo mi už příliš málo času na to, abych hodnotil titulky zpráv. Netoužím po tom, protože moje duše spěchá. V krabici zbývá už jenom málo bonbónů.

Chci žít s lidmi, kteří jsou doopravdy lidští. S lidmi, s nimiž se mohu smát svým vlastním chybám. S lidmi, kteří dosáhli každý svých úspěchů. Takovými, kteří pochopili své poslání a neuhýbají před povinnostmi. Kteří brání lidskou důstojnost a vždycky chtějí stát na straně pravdy, spravedlnosti a upřímnosti. Tedy toho, co činí život hodným života.

Chci mít kolem sebe lidi, kteří vědí jak se dotknout srdcí ostatních. Takové, kteří se krutými životními ranami naučili růst a zachovali si přitom něžné doteky duše.



Ano, opravdu pospíchám, pospíchám žít s intenzitou, kterou může člověku přinést pouze zralost.

Snažím se nepřijít zbytečně ani o jediný bonbón z těch, co mi zůstaly. Jsem si jist, že budou chutnat ještě líp než ty, které jsem už snědl.

Mým cílem je dosáhnout konce v souladu se sebou samým, se svými blízkými. Se svým svědomím.

Člověk si myslí, že snad má dva životy – a najednou si uvědomí, že vždycky měl a má jen jeden jediný.

Mário de Andrade (1893-1945)