Po celý příští měsíc si neustále opakujte: „Chválím se“. Říkejte si to 30-40krát za den. Čím více, tím lépe. Ať je tato věta stále s vámi, ať se stane vaší modlitbou. Tahle věta vytáhne z vašeho vědomí na povrch všechno, co je s ní v rozporu.
Když vás napadnou záporné myšlenky typu: „Jak se můžu chválit, když jsem tak tlustá?“ nebo „Je hloupost myslet si, že něco takového mi pomůže“, vězte, že nastal čas řídit vlastní myšlenky. Vemte to, co vás napadlo, tak, jak to přišlo a s pánem bohem to zas nechte jít. Na rozloučenou tomu něžně řekněte: „Propouštím tě a chválím se!“
Někteří z vás si pomyslí, že to je hloupé cvičení, že je idiotské a nemá žádný smysl. Takové myšlenky také nechte v klidu projít svým vědomím, stejně nad vámi nemají žádnou moc, samozřejmě za podmínky, že si je sami pro sebe nevyberete. Jsou projevem vašeho odporu vůči změnám.
Bez ohledu na cokoli musíte pokračovat. Nehleďte na to, co vám budou říkat jiní. Budete-li schopni si tuto větu říci, když někdo bude dělat něco, co neschvalujete, budete vnitřně vědět, že procházíte procesem duchovního rozvoje.
Naše myšlenky nad námi nemají moc do té doby, než se jim sami podřídíme. Myšlenky samy o sobě nemají žádný význam. To my jim dodáváme význam, my a jenom my volíme ten význam, který jim chceme dát. Součástí přijetí sebe sama je zbavení se závislosti na názorech jiných lidí.
Kdybych vám ustavičně tvrdila, že jste fialové sele, nejspíš byste se mi vysmáli nebo byste usoudili, že jsem blázen. V žádném případě byste tomu nevěřili. Avšak mnohé z toho, co tvrdíme sami sobě, je stejně nepravděpodobné. Jestliže věříte, že vaše přednosti jsou přímo úměrné vaší postavě, věříte v podobnou absurditu.
Často právě to, co pokládáme za svůj nedostatek, je vyjádřením naší individuality. Spočívá v tom jen naše unikátnost. Příroda se nikdy neopakuje. Od samého počátku existence života na Zemi neexistovaly dvě stejné sněhové vločky nebo dešťové kapky. Každý heřmánkový kvítek se liší od druhého.
Naše otisky prstů jsou stejně tak různé, jako my. Tak to vymyslela příroda. Pokud to akceptujete, přestanete se ustavičně srovnávat s někým jiným. Pokoušet se podobat někomu jinému znamená vysoušet svou vlastní duši. Přišli jsme na tuto planetu, abychom vyjádřili sebe sama. Já osobně jsem nevěděla, kdo vlastně jsem, dokud jsem se v životě nepustila do duchovního hledání.
Takže od sebe zažeňte myšlenky, které vás činí nešťastnými, pusťte se do věcí, které se vám líbí a buďte s lidmi, s nimiž je vám dobře.
Louisa Hay
Máš větší cenu, než si myslíš
Sedm výchovných chyb bránících dětem v úspěchu