Co se skrývá za tvrdohlavostí

Zamyšlení Lise Bourbeau (nar. 1941), známé kanadské autorky řady knih věnovaných otázkám osobnostního růstu.

Má se člověk pokládat za tvrdohlavého, nebo vytrvalého?

Rozeznat tenkou hranici mezi těmito dvěma pojmy nebývá vždycky tak snadné…

Často se stává, že tvrdohlavec o sobě mluví jako o člověku vytrvalém a je na sebe pyšný.

Na druhé straně existují lidé schopní jít vytrvale za svým cílem a nedat se ničím odradit, kteří si často kladou otázku, zda se mají pokládat za tvrdohlavé nebo zda jsou snad natolik vytrvalí.

Protože pro lidské ego je neobyčejně těžké rozlišit tvrdohlavost a vytrvalost, podívejme se na definice těchto pojmů.

Vytrvalost je vlastnost nebo jí ovlivněné jednání projevující se rozhodností a pevností v rozhodování a sledování vytčeného cíle. Je to projev stálosti, neměnné odhodlanosti dojít k cíli. Stav člověka, který i přes překážky a obtíže pokračuje v práci a podniká všechno, aby dosáhl cíle.

Tvrdohlavost je vlastní člověku, který je pevně spojen se způsobem svého myšlení a svými představami. Takový člověk je vždycky přesvědčen o tom, že má pravdu.

To nejvýraznější, co tyto dva způsoby chování odlišuje, je strach.

• Vytrvalý člověk strach nemá. Vytrvá z lásky k sobě samému a snaží se dosáhnout toho, co si předsevzal.
• Člověk tvrdohlavý chce mít vždycky pravdu a něčeho se obává.

Jestliže se dva lidé ocitnou z nějakého důvodu v rozepři, nenechá tvrdohlavý člověk sporu do té doby, dokud oponent neuzná jeho pravdu, zatímco člověk vytrvalý vysloví svůj názor a vysvětluje, v čem se liší od názoru toho druhého. V důsledku dokáže věc nechat být, protože je schopen si říci, že každý z nich má zkrátka jiné vidění a žádné z nich není ani lepší ani horší.

Jestliže delší dobu sledujete nějaký předem stanovený cíl a zmocní se vás pochybnosti, zda náhodou nejste prostě tvrdohlaví, věnujte čas zamyšlení, zda nemáte z něčeho strach.

Je důležité, abyste to věděli, protože když člověka ovládá strach, přijímá obvykle špatná rozhodnutí.

Osobně jsem zažila takovou zkušenost před několika lety, když jsem koupila hotel, abych v něm zřídila veliké centrum.

Byla jsem velmi hrdá, když jsem prohlašovala že centrum zdraví «NASLOUCHEJ SVÉMU TĚLU» je největší v Quebecku. Jenomže za několik let bylo velice náročné ho řídit. Příliš mnoho jsem musela cestovat po zemích, kde se vydávaly mé knížky.

Nejprve mě ovládala vytrvalost.

Měla jsem radost z nápadu zřídit centrum právě v tomhle místě. Společně s mou účetní jsme se snažili přesvědčit samy sebe, že si dokážeme poradit s každou nepředvídatelnou okolností. Jenomže jsme nevzaly do úvahy, že budu muset tolik jezdit po světě.

A když pak řízení centra představovalo stále větší a větší problémy, nepřipustila jsem si ani nejmenší myšlenku na nezbytnost jeho uzavření. Takhle tvrdohlavá jsem byla více než rok.

Protože jsem člověk od přírody vytrvalý, zatvrdila jsem se v přesvědčení, že vytrvám.

V den, kdy jsem si konečně dokázala položit otázku, proč se vlastně tak bojím centrum uzavřít, se mi ihned dostalo odpovědi. Bála jsem se, co řeknou lidi, bála jsem se, že mě budou obviňovat ze slabosti, bála jsem se, protože dosud jsem byla dobrým příkladem a uzavření bude mít negativní důsledky pro projekt „Naslouchej svému tělu“ jako takový.

Máte-li se opravdu rádi, najděte si čas na zmyšlení, zda se za vaší zdánlivou vytrvalostí neukrývá strach.

Vaše ego se samozřejmě bude nejprve vzpírat, protože strašně nerado přiznává, že snad jednáte ze strachu. Že podléháte obavám.

Bude vás přesvědčovat, že máte vždycky ve všem pravdu.

Měli byste však vědět, že jediné chvíle, kdy má člověk skutečně pravdu jsou takové, v nichž naslouchá hlasu svého srdce, přesněji – kdy ho poslechne. V takových chvílích jsme totiž soustředěni sami na sebe, jsme sami sobě vystaveni v plném světle a instinktivně víme, kterým směrem se dát.



Když jsem se tehdy konečně odvážila centrum zavřít, čekalo na mě v dalším roce nemálo překážek, avšak ve finále jsem pochopila, že všechny s tím spojené změny byly přínosem jak pro projekt «Naslouchej svému tělu», tak pro mě samotnou. Přijala jsem správné rozhodnutí.

Řada intelektuálů je často velice pyšná na své vědomosti a právě oni by si přitom měli dávat největší pozor na rozdíl mezi tvrdohlavostí a vytrvalostí. Velice rychle a velice snadno je ovládne vlastní ego, když někdo jiný podrobuje jejich znalosti pochybnostem.

Člověk by se neměl bát, že bude vypadat jako hlupák nebo ignorant, když přizná, že názor někoho jiného má stejné právo na existenci jako ten jeho. Vztahy s jinými lidmi tím může naopak jedině zlepšit.

Tvrdohlavci ve skutečnosti velmi často odradí lidi tím, že je z nich na hony cítit neochota přijmout jiný názor.

Rozhodnete se sami, zda jste tvrdohlaví, nebo vytrvalí? Nebo se raději zeptáte svých blízkých, co si o tom myslí oni?

V každém případě vám přeji, ať zůstanete vytrvalí a nepokouší vás tvrdohlavost.

Lise Bourbeau