Den 1 – Velký Vánoční Maraton Laskavosti

Velký Vánoční maraton laskavosti – DEN 1 – Být vděční svým kořenům 🙏.
⠀
Vítám vás v prvním dnu Velkého vánočního maratonu laskavosti. Děkuji všem, kdo se rozhodli se k nám připojit a doufám, že se vám účast v maratonu bude líbit a vydržíte až do konce.
⠀
Pravým smyslem období adventu není běhání po obchodech a shánění dárků. Smyslem předvánočního času je zastavení a rozhlédnutí kolem sebe. Uvědomit si kdo jsme, kde jsme, jací lidé nás obklopují, jak vypadá náš život, kolik překrásného a úchvatného v něm je ✨.
⠀
Navrhuji začít náš Maraton vděčností vlastním kořenům 🙏. Svým rodičům, lidem, kteří nás vychovávali, kteří ovlivnili naše utváření, náš pohled na svět. Díky nim tady jsme a jsme takoví, jací jsme.
⠀
Jsou-li vaši rodiče dosud naživu, zavolejte jim a povězte jim, jak moc si jich ceníte. A pokud už nežijí, prostě si na ně vzpomeňte, zamyslete se nad nimi a pošlete jim v myšlenkách svoji lásku a díky. Vím, že někdo třeba rodiče neměl a vyrůstal v dětském domově. V každém případě však byli ve vašem životě lidé, kteří ovlivnili vaše formování a je třeba cítit k nim vděčnost 🌺.
⠀
Sama jsem vyrůstala bez otce. Sice jsem ho měla, ale nežil s námi a vídali jsme se opravdu jen velice zřídka. Nechovala jsem k němu žádné city, měla jsem prostě jen vědomí, že žije. A kdoví proč, tohle vědomí mi stačilo.
⠀
Ale bydlela jsem pohromadě s bratrem, který byl o 19 let starší než já. Byl se mnou od narození, staral se o mě a žil s námi až do mých pěti let. Pak se odstěhoval do jiného města. Náš vztah už potom nebyl tak blízký. Zapůsobila jednak zeměpisná vzdálenost, jednak věkový rozdíl. A v roce 2010 v pouhých sedmačtyřiceti letech zemřel…

Tehdy jsem si to uvědomila… Uvědomila jsem si, že jsem mu neřekla všechno, co jsem mu říci měla. Uvědomila jsem si, že se ani nedozvěděl, jak moc pro mě znamenal. Vždycky jsem měla pocit, že mu to mohu povědět někdy potom, později… Jenomže je pozdě a já už mu nikdy nebudu moci říci to všechno, co jsem chtěla. A měla. Odešel, aniž by ode mě uslyšel, jak moc jsem ho měla ráda a jak důležitou roli v mém životě sehrál.

Proto pokud ještě stále můžete, prosím vás, stihněte to. Povězte lidem, kteří jsou vám drazí, jak moc pro vás znamenají. Nikdo tu nejsme navěky. Pro někoho může rok 2020 nebo ještě stále i 2019 být posledním. Bohužel, takový je život a nikdo z nás neví, co bude zítra. Pojďme tedy stíhat žít, žít a radovat se a být vděční za všechno – za to, že jsme na světě a za to, jací jsme.

Podělte se s námi o příběhy o svých kořenech. Vyprávějte nám o svých rodičích. A pokud vaši drazí už nežijí, vyjádřete jim svou vděčnost třeba právě tady, v komentářích. Posílíte tak svoji světlou vzpomínku na ně.Pojďme podporovat dobro a zahřívat vzájemně svá srdce.

A já běžím obejmout svoji maminku a znovu jí říci, jak moc ji mám ráda ♥

Autorka maratonu – Natalia Byková – Instagram @nataliabykovacz