Je třeba dovolit si být tam, kde být chceme – a pak se snažit posadit se tam, kde je to pro nás pohodlné.
Jsem psychiatr a myslím si, že hlavní je dovolit sami sobě být tím, kým jsme. A nikomu nedovolit, aby nám říkal, že by bylo lepší, kdybychom byli někým jiným. Hájit své právo být tím, kým jsem. Časem člověk pochopí, že to není právo, že to tak prostě má být. Jak toho dosáhnout?
Musíme sami sobě dovolit být tam, kde být chceme a snažit se posadit se někde, kde je to pro nás pohodlné. Dovolit si myslet to, co si myslíme, a ne to, co si jiní myslí, že bychom si myslet měli. Mluvit, když se nám chce. Mlčet, když nás nic nenapadá. To je naše právo: tohle sami sobě dovolit. Cítit to, co cítíme, když je to potřeba. A ne cítit něco, co by na tvém místě cítil jiný. Přestat cítit to, co od tebe čekají druzí. Je třeba sám sobě dovolit podstoupit riziko, k němuž se rozhodneme tehdy a jenom tehdy, když za ně zaplatíme sami. Ať nám ale nikdo neříká, že riskovat nesmíme – jestliže do věci nikoho nezatáhneme, je to jen naše rozhodnutí.
A nakonec to nejdůležitější. Je třeba jít životem a hledat to, co chceme. Ne čekat, až nám to dá někdo jiný.
Jorge Bucay
Dvě kouzelná slova, která promění váš život
8 zvyků šťastných lidí – Zlatá pravidla uspěchu