Dvanáct jednoduchých životních zákonů

1. Zákon příznačných maličkostí

Jak se člověk projevuje v maličkostech, takový je. Někdo dokáže být jednou za rok královsky štědrý, maličkosti však vyjevují povahu každodenně, takže o jeho skutečné štědrosti řeknou více. Maličkosti mají větší vypovídací hodnotu.

2. Zákon nevyhnutelnosti ztrát

Ve všem, co člověk dělá, se dopouští chyb. Proto jsou i ztráty nevyhnutelné. Pokud si to dokážeme připustit, nebudeme se kvůli tomu příliš rozčilovat. Mnohé můžeme ovlivnit, všechno v žádném případě. To jsou obecné zákony utváření světa. Nemůžeme být ideální a naše činy rovněž ne. Projevte ohledně nevyhnutelnosti ztrát jistou smířlivost. Zdá se, že právě tady je jí zapotřebí.

3. Všeho s mírou

To platí úplně o všem. Pronášíte-li řeč, skončete dřív, než budou lidé unaveni. Podle Goetha „Tajemství nudy spočívá ve snaze říci všechno“. Když jdete na schůzku, rozlučte se o něco dřív, než to chce udělat váš partner. Z návštěvy odcházejte dříve, než se hostiteli začne stýskat po samotě. Pamatujte, raději „nedo…“ než „přes…“.

4. Zákon spřežení

Dva společně zapřažení koně jsou schopni utáhnout 15 tun. Každý zvlášť jenom 3 tuny. Vložte se tedy do každé práce nejmíň jako dvojspřeží a výsledek se dostaví.



5. Zákon lhůty

Stanovení lhůty či termínu splnění jakékoli věci zvyšuje její realizační pravděpodobnost. Jedna věc je říci „Zavoláme si“ a druhá „Zavolám ti zítra v deset dopoledne“. Pravděpodobnost telefonu je ve druhém případě podstatně vyšší.

6. Zákon vynulování

Mozek vynulování potřebuje. Jestliže přijdete domů polomrtví únavou, hotovo máte 14 věcí z 28, které jste si na dnešek naplánovali, sedli jste k práci a jenom tupě zíráte před sebe, neobviňujte se z neschopnosti. Mozek nemůže plnit vaše příkazy bez přerušení. Občas se potřebuje zabývat také sám sebou. Musí udělat pořádek ve všech těch důležitostech, kterými jste ho zaplavili. V takových chvílích nepřijímá žádnou informaci zvnějšku. Očišťuje se. A to je vynulování. Vždyť i půda přestává plodit, jestliže je sedm let po sobě osázena bez odpočinku. Stává se z ní úhor. Proto ať žije vynulování!

7. Zákon lživosti ideálních podmínek

Ideální podmínky nebudou existovat nikdy. Bylo by hloupostí popírat, že příznivé podmínky se vyskytnou jen zřídka. A ještě vzácněji má někdo dost rozumu, aby jich dokázal využít. Částečně je to proto, že možnosti se často tváří jako problémy, které je třeba řešit.

8. Zákon kompenzace

Všechno najednou mít nemůžeme! Zkuste si představit tohle: nádherná manželka, upravená od hlavy k patě celý den, napeče, navaří, v posteli předvádí divy vynalézavosti a vášně, děti zahrnuje péčí a láskou, geniálně zpívá, hosty baví hrou na klavír, zdravá je jak řípa, laskavá, vlídná, mírná povaha, každého vítá s úsměvem, veršuje na úrovni, skvěle podniká, výborná kamarádka…?

To asi ne. Všechno najednou se pohromadě nevyskytuje. Jestliže v jednom člověk dosáhne opravdových úspěchů, ve druhém obvykle pokulhává. Člověk však není cenný tím, že nemá chyby, ale tím, že má přednosti.



9. Zákon ovlivnění

Prostředí ovlivňuje to, jakým se člověk stane. Medicína má výraz „norma reakce“. Je evidentní, že někomu je dáno být štíhlý, jinému být plnější. Ovšem i v rozmezí termínu plnosti se můžeme pohybovat od plnoštíhlého sympaťáka po morbidně obézního přejídače. Genetika je to stále stejná. Tak to je norma reakce. I když člověk zrovna nepřináší hvězdy z nebes, stále má určitou normu reakce. V jednom prostředí se z něj stane rozvinutá osobnost (i když relativně), ve druhém primitiv. Prostředí ovlivňuje mnohé, ne-li vůbec všechno. Měníme se v ty, kdo jsou vedle nás. Mnohem vzácněji měníme ty, kdo jsou kolem, v sebe.

10. Zákon polarizované reakce na talent

Talentovaní lidé vždycky vyvolávají polarizované reakce: nadšení nebo zlobu. Není možné vnímat je lhostejně.Nelze si jich nevšímat, ignorovat je. Nejde na ně zapomenout. Pamatují si je, milují je, nenávidí je, myslí na ně, závidí jim. Proto máte-li talent, nepočítejte se všeobecným přijetím. Nepřátele budete mít už proto, že ne každému se talentu dostane.

11. Zákon společné paměti

Ze všeho nejvíc lidi spojuje společná paměť. Vzpomínky na společně prožité události. Všelijaké to lezení přes ploty a podobně. Na společné paměti je založena oddanost a notná část klidné, trvalé lásky. Ulpění v paměti tedy lidi spojuje. Chcete-li získat něčí náklonnost, snažte se, aby si vás v paměti spojoval s něčím pěkným, laskavým.

12. Zákon cizí krevní skupiny

Kdo není tvojí krevní skupiny, dřív nebo později tě stejně opustí.