Energetická horská dráha. Co si počít s následky psychického otřesu.

Život lidí, kteří utrpěli nějaký psychický otřes, často připomíná energetickou horskou dráhu.

Jednou mají energie na rozdávání, v rukách jim všechno jenom hraje, dokážou málem ve stejnou chvíli něco začít i dokončit, stačí jen trocha štěstí a dostatek sil.

Jindy jako by v nich sám život odumíral, zahalil se černým závojem a svět je vidět jen skrz jeho hustou černou síťovinu. Síla jim stačí sotva na to, aby … a vlastně ani na to ne. Jejich nálada osciluje od smutku a zoufalství až po vztek, zuřivost a agresivitu.

Co nemá smysl v těchto obdobích dělat:

• Přeceňovat, pravděpodobněji však nedoceňovat své úspěchy, vztahy a život jako celek.
• Hledat vinníky. Nejčastěji vás “zklamou” děti a ti nejbližší, “prověření” lidé.
• Přejídat se nebo hledat zapomnění v alkoholu.

Co má smysl dělat:

• Obrátit se s žádostí o pomoc na odborníka.

Váš depresivní stav jistě může mít i jiné příčiny, kupříkladu chronický stres spojený s konkrétním problémem. Vyřešíte problém – zbavíte se tíživého stavu mysli. Zaměříte se tedy na problém. Pokud jste však prožili silný psychický otřes, je odborná pomoc tím nejlepším řešením. Stejně silné trauma vám totiž může způsobit stejně tak brutální násilí, jako nějaká zdánlivě banální událost. Příčiny se spolehlivě dobere odborník.

Stává se, že smutek vzniká jakoby z ničeho nic, náhle a stejně náhle také odchází. Na okolní realitě se v podstatě vůbec nic nezměnilo, nálada se však proměnila zásadním způsobem.

Tímto způsobem se lidská psychika pokouší urovnat důsledky psychických traumat. Energie traumatu, takzvaný traumatický vír, má neobyčejnou sílu. Podstata spočívá v tom, že životní síla je utrácena na nové a nové prožívání detailů prožitého otřesu a teprve její nepatrné zbytky zůstávají pro život jako takový. Zpravidla to nebývá mnoho. Tak je člověk vtahován do traumatické smyčky, z níž jako by nebylo úniku.

Potrvá tak dlouho, dokud se náboj traumatu definitivně nevybije. Čím častější a prudší jsou tyto energetické výkyvy, tím spolehlivěji tento ubíjející mechanismus funguje. Nahoru-dolů, nahoru-dolů. Z přílivu energie k naprosté energetické poušti.

Je samozřejmé že psycholog specializující se na posttraumatický syndrom, dokáže projít cestu k uzdravení rychleji a efektivněji a umí také poskytnou nezbytnou náležitou pomoc. Výborná a účinná je metoda somatického prožívání, uvolňující přetrvávající energii traumatu.

Důležité je naučit se podpořit také sám sebe.

Kde se bere energie:

1. Z blízkosti. Tiché, něžné blízkosti, někde, kde je nám velmi dobře.

Zajet za babičkou, do jejího starého domku, posedět za stolem s kostkovaným ubrusem, držet babiččinu vrásčitou ruku s pergamenovou kůží, slyšet její laskavý hlas a vidět na její tváři úsměv naplněný láskou.

Zadovádět si s dětmi, nechat si obliček pokrýt malými, chladivými dlaničkami a blaženě se usmívat.



Navštívit blízkou kamarádku, poslouchat, jak někde před domem štěkají psi, popíjet horký silný čaj a prohlížet její nové výtvory.

Být jenom tak blízko svého partnera, vědět, že je tady, hned v sousedním pokoji, stačí na něj zavolat nebo k němu přistoupit a dotknout se ho. Je tady, blízko. Už jenom z toho vědomí je nám dobře.

Bývají však i stavy, kdy blízkost je nedostupná. Kdy se ten druhý ocitne na stovky světelných let od nás. A je třeba vykonat velikou cestu, abychom se mu přiblížili.

2. Ze stromů, květin, trávy a z řeky, z moří a oceánů, hor a stepí, zkrátka z přírody.

Jít ven, dotknout se vrásčité kůry stromů, přitisknout k ní tvář, nadechnout se vůně listí, utrhnout pár jehliček, rozemnout je v dlani a ucítit nádhernou stopu borovicové smůly. Kráčet po spletitých parkových cestách, prohlížet si záhony, posedět na trávě.

3. Z tvorby. Tvoření má velikou sílu. Ať už v podobě příběhu vypsaného na papíře, otisku v hlíně nebo tahů štětcem. Stejně tak tanec, hudba či stovky malých útržků malebně sešitých v celek mohou být ventilem úlevy, kdy tíha na duši se stává uměleckým produktem. Duše se znovu nadechuje, nabírá sil, hojí se.

S novým pohledem na psychické trauma, naplněným optimismem, vás seznámí kniha Petera A. Levina „Probouzení tygra“ (česky Maitréa, 2011).