Jak vyřešíme každý problém.
Říkává se, že správně položená otázka je poloviční odpovědí. A je to naprostá pravda. Když podvědomí klademe ty správné otázky, dokážeme snadno a rychle vyřešit každý problém, který potřebujeme vyřešit, stejně tak jako dosáhneme každého cíle, kterého chceme dosáhnout. Zbývá jen ujasnit si, které to jsou, ty správné otázky…
Zabloudili jednou dva houbaři. Motali se mezi stromy, prodírali se křovím a když už sotva vláčeli nohy, vyšli konečně na kraj lesa.Vedla tudy silnice a na ní stál přísně se tvářící voják.
Houbaři se ho ptali:
— Pane důstojníku, jdeme tudy správně?
— Správně? Správně!!!!??? Noha v koleni jako vykvajznutá, chodidla taháte po zemi jako staré báby, krok není vůbec rázný, každý jdete jinou nohou… a vy se ptáte, jestli jdete správně!!??
Správné otázky jsou tedy ty, které nás mohou přivést k cíli. Nesprávné jsou takové, které nás k cíli nepřivedou – v nejlepším případě leda snad uspokojí naši zvědavost.
Otázky typu:
— Proč to udělal?
— Proč mám takovou smůlu?
— Proč se ta tchýně tak chová?
— Proč jen jsem tak líný?
— P-R-O-O-O-O-Č!? …
Takové otázky problém neřeší. A krom toho jsou velkým pokušením, abychom se jím dál nezabývali a k jeho vyřešení nevyvíjeli žádné úsilí. Zaměnit porozumění příčině a řešení problému není jen snadné, je to také velmi příjemné, protože člověk si ho zkrátka může odškrtnout – vždyť přece udělal, co udělat mohl. Ačkoli neudělal vůbec nic.
Naproti tomu otázky typu:
— Jak to udělat, aby začal jednat jinak?
— Jak přitáhnout štěstí?
— Jak navázat s tchýní blízký, přátelský vztah?
— Jak projevit víc aktivity?
— K čemu a jak by mi tohle mohlo posloužit? K čemu a jak bych to mohl využít? …
Problém řeší.
A problém se v nich na první pohled ani žádný neukrývá — je v nich vidět řešení, ta polovina, o které se říká, že je ukryta ve správně položené otázce. Aby člověk skoncoval se smůlou, musí štěstí přitáhnout. Je to těžké? Vypadá to, že ne. Ale co si počít s důvody dosavadní smůly? A proč bychom si s nimi měli něco počínat? Při dosažení cíle «stát se šťastlivcem a mít štěstí» příčiny smůly, tedy překážky na cestě ke štěstí, vymizejí samy o sobě – ať už vědomě nebo podvědomě.
Neexistuje problém, který by se nezačal řešit v okamžiku zformulování správné otázky. Jestliže se problém nezačne řešit s první odpovědí, opakujte otázku, která obsahuje i odpověď.
Asi takhle:
— Nestihnu v termínu uzavřít semestr.
— Jak to udělat, abych stihl uzavřít semestr?
— Nijak! Zbývá jen týden a já bych se měl naučit pět předmětů!
— Jak to udělat, abych stihl uzavřít semestr, když zbývá jen jeden týden a já mám nastudovat pět předmětů?
Otázka «Jak?» předpokládá přesnou odpověď, zacílenou na konkrétní výsledek. Že by odpověď na něj neexistovala nebo byla záporná, není možné. Jak prohlásil kdosi moudrý, poraženi být nemůžeme, můžeme jenom přestat se pokoušet vyhrát.
Tak tedy s půlkou řešení problému jsme si už poradili. A co ta druhá polovina?
To je velmi prosté.
V tom nám pomohou dvě pozoruhodné otázky, aktivně používané předními psychoterapeuty při práci s jakýmkoli problémem:
1. Co je překážkou?
Z první otázky vyplývá seznam omezení, která brání dosažení cíle
2. Co potřebujeme?
Druhá otázka zakládá seznam zdrojů, nezbytných k vyřešení problému.
— Chci vydělávat nejmíň pětasedmdesát tisíc měsíčně!
— Jak to udělat, abych vydělával nejmíň sedmdesát pět tisíc měsíčně?
— Je třeba najít zdroj příjmu!
— Co je překážkou při nalezení zdroje příjmu?
— Práce mě vyčerpává, přijdu domů a už nejsem schopen nic dělat.
— Jak to udělat, abych našel dodatečné zdroje příjmu i přesto, že se v práci tak unavím?
— Přestat fňukat, uvařit si kávu a místo večerních zpráv v televizi se věnovat otázce.
— A další překážka?
— Moje nízká sebejistota.
— Co by se s ní dalo udělat?
— Málo si věřím proto že se nedostatečně věnuji profesionálnímu rozvoji. Musím najít způsob, jak mu věnovat víc času. Tak získám víc sebejistoty, ambicí a rozhodnosti.
— Čeho se vám nedostává, co ještě potřebujete, kromě sebejistoty?
— Nemám ten správný železný stisk podnikatele, nemám finanční myšlení, neumím správně rozvíjet marketinkovou kampaň…
… a tak dále.
Odpověď na každou z položených otázek poskytuje množství východisek a možností konkrétních kroků a konkrétních psychologických postupů. Neexistuje možnost, že by se problém nedal vyřešit.
Stačí sebrat trochu odvahy, být sám k sobě upřímný a rozhodný.
To všechno je výsledkem správně pokládaných, včas nastolených otázek.
Pokračujme. Existují ještě dvě otázky hodné naší pozornosti:
— A v čem je problém?
— Co byste si místo toho přál?
Tyto otázky nám pomáhají strukturovat každý problém s maximální přesností a naprosto přehledně a zároveň mění motivaci k odchodu od něj v motivaci k dosažení jeho řešení.
— Nechala mě moje dívka.
—A v čem je problém?
— Nemůžu spát, nemám chuť k jídlu a vůbec je mi zle.
— Co byste si místo toho přál?
— Chci se cítit dobře, klidně a sebejistě, chci k ní mít neutrální vztah.
— Co vám brání… co byste potřeboval… jak to udělat, aby…
Všechno je to geniálně jednoduché.
Najděte to, co vás neuspokojuje. Obraťte se s otázkami na své podvědomí. A získejte odpovědi.
Naslouchejte tomu, co přichází jako odpověď hned v prvních vteřinách. Zapište si to. Jednejte. Mějte potěšení z výsledku, kterého dosáhnete, těšte se ze samého procesu. A klaďte nové otázky…
Je to lék na deprese.
Je to univerzální řešení problémů.
Je to účinný způsob umožňující žít dlouho a šťastně.
Uslyšet hlas svojí duše
K čemu jsou člověku těžkosti