Přestaňte v oplakávání nezdarů osobního života spatřovat cosi ctnostného. Utřete si oči, natáhněte uši a dokážete zaslechnout tichý hlas Radosti, která vám říká: „Neseš v sobě Boha. Žije v tobě. Nikdy nejsi sám, všechno je v tobě. Ale ukáže se to jen radostné mysli“.
Nezastavujte se na cestě jenom proto, abyste oplakávali minulé chybné kroky. Každá taková zastávka naleptává vaši současnost. Chybami se učí pouze ten, jehož duch se nad ně povýší, protože pochopil jejich ubohost. Ten, kdo je dnes silnější, protože byl schopen spatřit ve svém včerejším nedorozumění nebo sporu svou vlastní chybu a rozhodl se ji neopakovat. Ten se ve svém dnešním jednání dostane vrchol.
Oči, které pláčou, nemohou jasně vidět. Stejně tak uši toho, kdo si stěžuje, naříká a slyší jen sklíčený hlas vlastního srdce, nemohou slyšet volání Života. Srdce tlukoucí v mollové stupnici, vyťukává monotónní „já, já, já“. Takové srdce zná jen strach z budoucnosti a rozdírající stesk minulosti. Avšak přítomnou chvíli, ono letící „teď“, není schopno ani vidět, ani slyšet. Pro samé nářky a obavy spojené s neexistující minulostí a neméně efémérní budoucností je vlastně mrtvé pro právě teď pádící okamžiky, pro skutečný Život.
Pokud svůj zítřek stavíte na slzách, pochybách a dnešním smutku, nikdy nebude celistvý a pevný. Pouze dnešek prožitý naplno, s veškerým bohatstvím emocí, pocitů a myšlenek, přináší záruku zítřejší plnohodnotné existence.
Každý váš úsměv vám přiblíží vítězství a rozvine vaše síly. Každá slza, každé sklíčené slovo šlape po tom, čeho jste vlastními silami a schopnostmi dosáhli a odsouvá úspěch někam daleko.
Jen člověk radostný vidí jasně a je schopen naplno jednat.
Ani v chmurných a tragických okamžicích života nesmíte zapomínat na to hlavní: radost, že dosud žijete, že můžete někomu pomoci, že mu svým prostřednictvím můžete dodat pocit klidu a bezpečí.
Člověk má žít tak, aby z něj vyzařoval pokoj a útočiště pro každého, koho potká. Naprosto není úkolem obyčejného člověka, aby se stal nebo pokoušel se stát svatým. Avšak neměnným a povinným úkolem každého je prožít svůj obyčejný, všední dnešek tak, aby do své i cizí existence vnesl kapku klidu a radosti.
Radujte se, zabývejte se jen čistými myšlenkami, neoddělujte se od Vesmíru a nepoznáte, co je nemoc. Začátkem každé z nich je strach. Chraňte své srdce před zátěží odpadu a vaše tělo zůstane pevné a svěží.
Rozvázat provazy slz, jimiž jste sami sebe spoutali, spálit obal sklíčenosti, do něhož jste se zavinuli, to můžete jen a jen vy sami.
Život je radost. Všechna síla každého dne je v tom, že si všechny krásy můžete užívat bez pocitu tísně v srdci. V tom, že se svobodně a v klidu radujete z lidí i světa kolem. A jenom tak se i všechno ostatní děje radostně, protože vaše srdce je lehké a svobodné.
Nezapomeňte, že radost je neporazitelná síla, zatímco sklíčenost a odmítání zahubí všechno, do čeho se pustíte. Vítězství nad jinými vaše vědomosti nijak nerozšíří, i když se třeba zvýší vaše postavení. Znalosti nabíráte moudrostí, klidem a radostí, kterých jste dosáhli v sobě, i když nikdo jiný to ani nezpozoroval. Vítězte s láskou a zvítězíte nade vším. Hledejte s radostí a nezůstanete bez odpovědi.
K. Antarová
Štěstí je cesta, ne místo, kam máme dojít
Cesta k vyléčení: odpustit všem, kdo nám způsobili bolest