Autorský článek
Natalia Byková, psycholožka, mentorka osobního rozvoje
„Pomáhám lidem, aby se stali svou lepší verzí a začali žít naplno.“
NataliaBykova.cz
Nejčastější reakce, které projevujeme, když naše děti pláčou, jsou: „Nebreč, uklidni se, nic se nestálo, vždyť je to maličkost.“ Někdo používá i tvrdší, ale o tom to dnes není.
Když říkáme něco takového, jak to vnímá naše dítě:
„Přestaň brečet“ – nechápu proč, vždyť cítím křivdu/bolest/je mi špatně, je to objektivní pocit, chci ho vyjádřit.
„Nic se nestalo, je to maličkost“ – tímto podceňujeme pocity dítěte, fakticky mu říkáme o tom, že to, co on cítí, je špatné, že to, co ho rozhořčilo je maličkost, ale podle jeho představ to není vůbec žádná maličkost, v dětství je vše nesmírně důležité.
Co máme tedy dělat?
Nejlepší, co můžeme dát našim dětem, je pomoc v pochopení jejich pocitů a podpora jejich prožití.
Místo toho, abychom dítěti přikázali přestat brečet nebo podcenili příčinu jeho rozhořčení, je potřeba pojmenovat pocit, který dítě momentálně prožívá, uznat ten pocit a dovolit dítěti ho prožít, aby vědělo, že to vůbec není nic strašného.
Například, když se dítě rozbrečí, bylo by vhodné se zeptat – proč pláčeš – bolí tě to nebo cítíš křivdu/hněv/rozčarování? A dítě pak řekne, jestli se jedná o fyzickou bolest nebo psychickou.
Pokud je to o pocitu křivdy, o tom, že cítí nespravedlnost toho, co se stalo, je potřeba dítě obejmout a ukázat své pochopení a podporu, dovolit mu dobrečet, prožít ten pocit.
Dítě, které chápe příčinu svého trápení, se uklidňuje mnohem rychleji, než když ho zahlcuje hurikán pocitů a ono neví, co s tím, a jak z toho ven.
Nejčastější dětské pocity jsou křivda (dovolit prožít), rozčarování a nesplněná očekávání (probrat očekávání a realitu a zkusit najít řešení, aby se to neopakovalo), hněv (pochopit, dovolit to cítit, naučit prožít v těle – dupat, skákat, trhat papír, bouchat do polštáře, dokud se mu neuleví), nuda (hledat řešení a zájmy).
Velmi často ani my dospělí neumíme pojmenovat své pocity, nevíme, co cítíme, proč je nám špatně. Cítíme psychologický diskomfort a nevíme, co to je.
Když se naučíme rozpoznávat sami v sobě tyto pocity a naučíme tomu své děti, bude to jeden z nejlepších dárků, který jim jen můžeme darovat pro šťastnou budoucnost a emočně vyrovnaný život.
===
Natalia Byková, psycholožka, mentorka osobního rozvoje
Web: NataliaBykova.cz
Instagram: @nataliabykova.cz