Jak mazat negativní programy

Negativní program je automatické jednání vypěstované v důsledku působení negativních tvrzení nebo silného vnějšího tlaku a touhy vyhovět. Vzniknout může také ze strachu. Tak či onak, takové programy vznikají a upevňují se, když člověk nedokáže být sám sebou.

Rozsah působení negativních programů je tak široký, že zahrnuje snad všechny životní oblasti:

• Sebejistota (nic neumím; vždycky všechno zkazím; nic mi nemůžou svěřit).

• Finance (na to nemám peníze; peníze jsou zlo, ohrožují moji bezpečnost).

• Sociální sféra (musím být jako všichni; tak se to patří; to se nesluší; co řeknou lidi).

• Smířenost s osudem (život je nespravedlivý; musím to dělat; nemám na výběr; takové jsou okolnosti).

• Nízké sebevědomí (nemám šanci; nezasloužím si to; nic nezískáš jen tak; nejsem toho hoden).

• Emocionální sféra (lásku si musíme zasloužit).

Většina negativních programů vzniká v dětství, Dítě je otevřeno světu, důvěřuje svým rodičům a chce „být hodné“. Ale i v letech zralejšího myšlení může člověk podobný program „nasát“, není-li ještě ustálenou osobností.

Negativní program se ukládá na úrovni podvědomí a ovlivňuje pak veškerý život. Obvykle se projevuje v podobě nějakého problému.

Proto to první, co se musíme naučit, je včas vylovit své negativní myšlenky a zpracovat je takovým způsobem, aby se nemohly uložit jako program.

S programy už založenými je třeba trpělivě pracovat, například následujícím způsobem:

Nejprve musíme zapracovat na vyhledání všech svých negativních programů. Můžeme to udělat různými způsoby. Seznamte se s dvěma metodami, které jsou opravdu jednoduché.

1. Analýza problémové životní oblasti

Vyberte tu oblast svého života, kde máte věčně nějaké problémy a podrobte ji důkladnému rozboru. Vaším úkolem je pochopit, co vám vlastně brání v této oblasti efektivně jednat.
Pracovat budeme s oblíbeným nástrojem – sešitem. Připravte si ho a představujte si, že v kritické oblasti je u vás naopak všechno v tom nejlepším pořádku, na nejvyšší možné úrovni úspěchu, zkrátka nej. Máte-li kupříkladu problémy s penězi, představujte si, že jich máte mnoho, že jich dokonce máte nadbytek. Týkají-li se problémy vašeho osobního života, představujte si, že máte velkou šťastnou rodinu, spoustu dětí atd. Všechno si to představujte v přehnané, silně nadsazené podobě.

Teď tedy vezměte tužku a zamyslete se, jaké problémy budete mít, až se tohle všechno stane, až to skutečně budete mít. Co se může objevit spolu s bohatstvím – závist, přerušení vztahů s kamarády, nebezpečí pro vaše blízké atd. Pokud se tyhle obavy rojí jedna za druhou, máte jako na dlani ta negativní tvrzení, která vám brání stát se bohatým doopravdy. Zapište všechno, co vás napadne.

2. Analýza lidí kolem vás

Tento úkol je snazší, protože každý má obecně tendenci k rozebírání ostatních. Zamyslete se nad svými příbuznými, blízkými a přáteli a snažte se pochopit motivaci jejich jednání, stereotypy jejich myšlení. Také tohle všechno si zapisujte. Jsou to nejspíš věci, které jsou v té či oné míře vlastní i vám. Znáte to: „Vrána k vráně sedá…“ a tak dále. Obvykle se stýkáme s lidmi, jejichž názory na život a pohled na svět se podobají těm našim.

Jak smazat negativní programy

Papír formátu A4 rozdělte svislou čarou na poloviny. Nalevo nahoru napište „Negativní tvrzení“, napravo nahoru „Nová tvrzení“. Do levé části přepište všechno, co vás napadlo při hledání negativních programů. Vybavte si, co nepříjemného vám v dětství říkávali rodiče, známí, nebo přátelé.

Hodnotili třeba výsledky vaší práce (všechno jenom zkazíš). Možná vás hodnotili jako osobnost (nešika). Nebo to byly posměšné přezdívky? Všechno to připište do levého sloupce. Vzpomínky se vám nemusejí vybavit všechny najednou. Dejte si na čas, pracujte se seznamem i několik dnů. Postupně se ze dna vaší paměti zvedne vše.

Až se vám bude zdát, že pramen vaší paměti už doopravdy vyschl, začněte do pravého sloupce proti každému negativnímu tvrzení psát výrok přímo opačný. Například: vždycky všechno zkazíš/vždycky se mi všechno skvěle podaří, nešika/mám zlaté ruce a dokážu vyrobit úplně všechno, ani ryba, ani rak/jsem cílevědomý člověk a vždycky dosahuju cíle.

Všechny tyto výroky zapisujte jako kladná tvrzení, neužívejte záporku „ne“.
Nyní list rozdělte podél svislé čáry na dvě půlky. Levou část spalte a představujte si, jak s ní hoří všechny negativní programy založené dávnými tvrzeními.

S pravou částí pracujte dál. Použijte zapsaná tvrzení jako své afirmace. Opakujte si je několikrát denně alespoň jeden měsíc. Na místo starých negativních programů tak uložíte nové, které vás budou v životě inspirovat a podněcovat.

…když člověk nedokáže být sám sebou.

Nešťastní lidé vždycky hrají někoho jiného.

Žijeme v zajímavé době super rychlostí, kdy člověku nestačí čas především na sebe sama. V důsledku toho se někdo, kdo nezná sám sebe, pokouší najít své místo ve společnosti tak, že hraje někoho jiného.

Na jedné straně je vina i výchova. Když to rodiče přehánějí s dobrými příklady a nutí děti, aby se právě ony staly jejich vzorem. Na straně druhé mladý člověk nachází řadu příkladů v literatuře, ve filmech, které ho naplňují nadšením a on sám usiluje, aby se jejich hrdinům podobal. A pak je tu ještě třetí strana, založená na myšlenkové šabloně: „Abych měl úspěch, musím být jako…“ Tak přibývá různých Barbie, Jamesů Bondů a dalších „osobností“.

Brát si z někoho příklad neznamená stát se někým jiným

Často tato napodobovací hra člověka natolik vtáhne, že se ani nepokouší zjistit, jaký je vlastně on sám a pomalu se propadá do pocitů neštěstí.

Problém „být sám sebou“ je starý jako svět sám. Vždycky tu byli lidé, kteří se snažili podobat jiným a utvářet svůj život podle cizího scénáře. Štěstí jim to ovšem nepřineslo, protože „cizí podoba“ s sebou nese jenom neurózy, psychózy a komplexy. Lidé toužící být někým nebo něčím jiným bývají v životě ti nejnešťastnější. Zpravidla si vybírají k napodobení vzory neodpovídající ani jejich zevnějšku ani jejich duši.

Člověka vychovávají příklady. To je pravda. Kde jinde by měl vidět, co je správné a co je špatné, kde by měl narazit na důsledky toho či onoho jednání. Jenomže brát si příklad neznamená hrát roli někoho jiného. Znamená to zabudovat něco dobrého a potřebného do vlastní pravé, skutečné osobnosti.

Velmi názorný je v tomto ohledu svět módy. Móda je tendence. Jestliže žena dobře zná svou postavu, ví, co jí sluší a zdobí, snadno najde v módní nabídce to, co přidá do šatníku, aby držela krok s módou a přitom zachovala svou osobnost a neztratila přitažlivost. Jestliže jenom tupě kopíruje šaty viděné na přehlídkovém mole, snadno se může stát směšnou, ne-li spíš k politování.

Umění být sám sebou předurčuje náš úspěch.

Paul Boynton, autor knihy „Šest způsobů, jak dostat práci“ („Six ways to get a job“), říká, že tou největší chybou lidí snažících se získat zaměstnání je snažit se vypadat jako někdo jiný a ne být tím, kým skutečně jsou. Boyntonovo tvrzení je podloženo autoritou, neboť si to ověřil u více než šedesáti tisíc lidí. Proto může podloženě prohlašovat, že opravdový odborník vždycky postřehne hru, předstírání. Žádné triky úspěch nepřinesou, protože o falešné peníze nikdo nestojí.

Ve světě platí tytéž zákony a principy, nezávisle na tom, v jaké oblasti se člověk pokouší uplatnit. „Papoušci“ obvykle ničeho nedosáhnou, každý se jich hledí co možná nejrychleji zbavit, protože nejsou upřímní, pouze hrají někoho jiného. Takový člověk nemůže mít úspěch. Občas si tihle nešťastníci vůbec neuvědomují, že příčinou všech jejich nezdarů je snaha podobat se někomu jinému.

Dovolte mi na závěr uvést moudrou radu, kterou, jak se traduje, dal kdysi jeden velký skladatel druhému. Jde o Irvinga Berlina a Georga Gershwina. Ti dva se potkali v době, kdy Gershwin byl ještě zcela neznámý a protloukal se jako nakladatelský pracovník životem doslova s pár halíři. Berlin okamžitě postřehl jeho talent a nabídl mu práci s trojnásobným příjmem. Zároveň mu ale dal tuto radu:

„Nepřijímejte ten džob. Když ho vezmete, stanete se možná druhořadým Berlinem. Ale když vytrváte a budete sám sebou, přijde den, kdy se stanete prvotřídním Gershwinem“.
Buďte sami sebou. Hodně štěstí.