Jak nacházíme svůj životní postoj

Co to vůbec je, životní postoj? Způsob, kterým uvažujeme, kterým hodnotíme jiné lidi i sami sebe, reakce na různé životní situace, na problémy i na nové poznatky. Postoj vychází z hodnot, které vyznáváme, souvisí s naší morálkou, je jakýmsi úhrnným vyjádřením naší osobnosti. To, jaký máme k životu přístup, do značné míry předurčuje naši životní cestu a úspěch.

Mnozí lidé svůj životní postoj často mění, respektive jakoby žádný neměli. Je to důsledek toho, že se nemohou rozhodnout, co vlastně od života chtějí, kam by v něm chtěli jít, jakého cíle dosáhnout. Nemají žádnou představu, žádný sen. Těkají od jedné aktivity ke druhé a nic je neuspokojuje, nebo propadají pasivitě a neodhodlají se vůbec k ničemu. Taková nerozhodnost neumožňuje zaujmout nějakou vyhraněnou životní pozici, která by motivovala k činům. Každý chce být šťastný a všichni touží po úspěchu, jenomže ani jednoho se nedá dosáhnout, když se člověk neodhodlá k činům.

Mnoho lidí má skvělý potenciál a výborné nápady, ale buď se dají znejistit lidmi kolem nebo nemají dost sebedůvěry a jejich talent leží ladem. Pokud váš postoj k životu navíc zahrnuje i heslo, že do práce se chodí kvůli penězům, nikdy v ní nedosáhnete více než slušného průměru.



Svůj životní postoj by člověk neměl vytvářet a posuzovat jednostranně. Život má mnoho stránek a žádnou bychom neměli zanedbávat. Neměli bychom se věnovat jenom práci, ale také zábavě a odpočinku. Nesmíme myslet jenom na svoji kariéru, ale také na svoji rodinu. Nestačí zlepšovat svoji hmotnou úroveň, stejnou pozornost bychom měli věnovat i svému duchovnímu růstu. Všechny tyto oblasti i to, jak k nim přistupujeme, jsou součástí našeho životního postoje.

Důležitou součástí životního postoje je pozitivní myšlení. Nejde o žádné cenění chrupu vždy, za každých okolností a za jakoukoli cenu. To je naopak nebezpečná věc. Pozitivní myšlení musí mít oporu v reálné skutečnosti, musí z ní vycházet. Jenom tak má skutečnou hodnotu a například v pracovním kolektivu může sehrát významnou motivační roli. Pozitivně myslící člověk má dost sebevědomí a jistoty, aby problémy nahlížel i z té stránky, která může být přínosem. Dokáže svůj pohled sdílet s ostatními a vyvést je ze zdánlivě slepé uličky.

Životní postoj se neustále vyvíjí, jako se vyvíjí a obohacuje osobnost člověka. Životní postoj není něco, co si jde jen tak vymyslet, je to komplexní záležitost a vyvíjí se s tím, jak člověk nabírá zkušenosti a rozšiřuje své poznání. Mnohé je člověku dáno výchovou v rodině, tím, jak byl veden ke svobodnému a samostatnému myšlení nebo bezpodmínečné poslušnosti, jaký má vztah k povinnostem a jaké se naučil zodpovědnosti. Přesto však může člověk sám mnohé ovlivnit. Především to základní – postoj optimisty, který na všem vždycky vidí i tu lepší stránku, nebo postoj pesimisty věčně hloubajícího o svých potížích a smůle a očekávajícího každou chvíli nějakou novou katastrofu.