Představte si, že stojíte proti někomu, kdo doslova kypí hněvem a křičí na vás. Nejradši byste mu odpověděli stejně. Jenomže když budete křičet taky, situaci to nijak nezlepší. Jak se ovládnout a udržet se? Jak zadržet hněv, v čem je základní chyba a jak ji napravit? Jak ulehčit situaci nejen sobě, ale i ostatním?
Vedou k tomu dvě cesty. Jen jedna je správná.
Potlačení hněvu je zcela určitě špatný nápad.
Skrz zuby procedíte: „To je v pořádku“ a pokoušíte se chovat, jako by se nic nestalo. Hněv se vám podařilo ukrýt, což je dobrá zpráva pro vaše okolí. Vaše emoce však pokusem potlačit je pouze narůstají.
Lidé, kteří své emoce skrývají, je prožívají mnohem silněji a déle než ti, kdo se neostýchají dát jim průchod. Když se pokoušíte skrýt slzy, slzy nezmizí, zato tíhnutí k pláči je mnohem silnější.
Krom všeho ostatního vyžaduje potlačení vlastních emocí jisté volní úsilí a síly, jak známo, mají ve zvyku docházet. Právě proto se lidé skrývající své emoce častěji ocitají v situaci, kdy pozdě litují toho, co v rozčilení řekli.
Někdo si teď možná myslí: „To je známá věc! Zadržovat hněv je škodlivé, to už je lepší vylít si ho na ostatních!“
Ani to není pravda.
Vystupňování a vylévání zloby jenom dál posiluje emoční vzplanutí. Vyjádřit konstruktivně svou nespokojenost je zajisté možné, ale zaplavovat druhého svým vztekem není k ničemu. S každým vyřčeným slovem bude váš hněv narůstat jako sněhová koule.
Co tedy pomůže? Můžete zkusit zaměřit myšlenky jinam. Mozkové energetické zdroje jsou omezené, takže pokud pozornost zaměříte na něco jiného, nedokáže se mozek dobře soustředit na nepřetržité a bezvýsledné promýšlení nepříjemné situace.
Je ovšem poněkud složité zaměřit myšlenky jinam, křičí-li nám někdo hystericky přímo do tváře. Existuje nicméně ještě jeden způsob.
Přehodnocení
Ještě jednou si podrobně představme tu situaci: někdo stojí pár centimetrů od vás a zcela zbytečně na vás řve. Nejradši byste na něj zařvali taky.
A co kdybych vám řekl, že dotyčnému včera zemřela matka? Nebo že prochází složitým rozvodovým řízením a včera byl zbaven práva na děti?
S největší pravděpodobností byste si rázem jeho hněv ani zdaleka nebrali tak k srdci. Možná by vám ho bylo i líto.
Co se vlastně změnilo? Vůbec nic! Jenom ten předpříběh, který jste si vyprávěli, změnil váš pohled na situaci.
Jak řekl americký psycholog Albert Ellis: «Nezlobíte se na události, ale na vlastní myšlenky“.
Až se příště octnete v situaci, kdy si na vás někdo bude vylévat vztek, jednoduše si řekněte: „Já s tím nijak nesouvisím. Má zkrátka špatný den“. Jakmile změníte svou představu o situaci, mozek změní vaše emoce vůči ní.
David Rock, psycholog a odborník na poli rozvoje osobnosti, popisuje v jedné ze svých knih zajímavý experiment:
Všem účastníkům byla ukázána stejná fotografie. Byl na ní člověk, který plakal u kostela. Lidé nejprve pociťovali soucit a smutek. Když jim však bylo řečeno, že jsou to slzy radosti a ten člověk je účastníkem svatebního obřadu, emoce lidí se zásadně změnily. Doktor Rock to vysvětluje závislostí lidských emocí na představách o světě. Jakmile svou představu změníme, změní se i emoce.
Když si tedy řeknete: „Má zkrátka špatný den“, vaše představa skutečnosti se změní a negativní emoce budou vytlačeny pozitivními. Výsledek na sebe nenechá dlouho čekat.
Výzkumy prokázaly, že lidé uplatňující techniku vytěsnění hněvu v praxi mívají více přátel a důvěrných kontaktů.
A navíc, tato metoda nám pomáhá zbavit se hněvu a nedusit ho v sobě. Takže nakonec sami „nevybuchneme“. Nebudete muset víckrát litovat slov, která jste někomu ve hněvu řekli.
Samozřejmě se vyskytnou situace, kdy se oponent úmyslně snaží vyvést vás z míry. Pak nezbývá nic jiného, než pokusit se hněv v sobě potlačit a neposilovat vlastní vztek. I tehdy však přehodnocení situace někdy pomůže své emoce změnit a pocit hněvu nahradit soucitem nebo porozuměním.
Zbývá poslední krok na cestě k uchování dobrých vzájemných vztahů: odpustit. To potřebujete vy, nikoli ten druhý. Připomeneme staré přísloví: Uchovávat v sobě hněv k někomu je totéž, jako pít jed a čekat, až zabije tvé nepřátele.
M. Nazarenko
Jedenadvacet zlatých pravidel dobrých vztahů s lidmi
Proč se nemáme zlobit na rodiče