Jak se naučit zbytečně se neurážet a nerozčilovat

Všichni jsme jenom lidé. Každý z nás je naplněn emocemi. Právě proto se často urážíme, ztrácíme náladu, přestáváme s někým mluvit nebo se rozčilujeme. Někdy pro úplné maličkosti. Jak se ale naučit zbytečně neplýtvat emocemi, nenechat se vyprovokovat a neztrácet náladu? Křivdy a pocity urážky se kolem nás budou vyskytovat vždycky, jenomže my na ně nesprávně reagujeme a každou chvíli se naštveme pro nějakou hloupost. Zbytečně ztrácíme čas a síly, které by se nám hodily k něčemu daleko důležitějšímu.

Když se člověk urazí nebo rozzlobí, nenaučí se ničemu novému. Nic mu to nedá, žádný úspěch mu to nepřinese. Naštve se, je podrážděný, nevlídný ke svému okolí, přenáší svou náladu na lidi, kteří jsou v tom naprosto nevinně a šíří ji kolem sebe jako mor. Takhle to probíhá v životě mnoha lidí, kteří se soustřeďují na negativní emoce.

Každého člověka stvořila příroda takového, jaký je.

Často člověk posuzuje a odsuzuje jednání lidí, které naprosto nezná, stejně jako nezná důvody, pro které jednali tak, jak jednali. Přitom kdyby se ocitl na jejich místě, začasté by jednal přesně tak jako oni. Důvod tkví v tom, že většina lidí se nenaučila nedívat se na svět pouze ze svého úhlu pohledu a nepoměřovat činy lidí pouze svým názorem. Nepřipouštíme si možnost, že něčí pravda je stejně závažná, jako ta naše, že každý má právo na svůj názor i na jeho uplatnění. Chceme-li však v životě někam dojít, chceme-li být úspěšní, musíme se změnit a pohnout sami. Nepřinutíme svět, aby k nám úspěch přicupital sám a s úsměvem. Nic takového není možné. Naučit se nesoudit a neodsuzovat, naučit se zbytečně se nerozčilovat a nehledat osobní křivdu tam, kde není, může každý. Pokud si to opravdu přeje.

Je třeba si uvědomit, že nikdo není vinen tím, jakého ho příroda stvořila. Každý je takový, jakým ho chtěla mít. Tak dlouho, dokud se sám nerozhodne změnit. Nic jiného s ním nepohne, ani vy, ani celý svět. Změnit se může jen on sám. Proč se tedy na někoho zlobit a rozčilovat se, že je takový a makový a jedná takhle a takhle? Prostě takový je a vy to musíte přijmout jako hotovou skutečnost. A nejen to, vy se tím nesmíte dát odradit a musíte se snažit s dotyčným vyjít, i kdyby vám nebyl po chuti sebevíc. Nic jiného totiž nedává smysl. V životě potkáte veliké množství lidí, kteří vám jemně řečeno polezou na nervy. Budou vám připadat hloupí, neschopní, povýšení nebo prostě protivní. Přesto s nimi budete muset jednat a vyjít. Pokud jste skutečně dospělí, zralí a uvážliví lidé.



Dosáhněte harmonie úspěchu, spokojenosti a štěstí.

Aby se člověk odnaučil zbytečnému rozčilování a hněvivým reakcím, musí změnit své zvyky a začít žít jinak, s novými myšlenkami, s novými pocity a novým jednáním. Harmonie klidu je nezbytná k plnému procítění smyslu života a jeho podstaty. Je třeba uvědomit si, proč jsme tu, proč jsme přišli na tento svět se svými city, myšlenkami a snahami. Potřebujeme úspěch, protože chceme v životě něčeho dosáhnout, netoužíme po životě nudném, šedém a všedním. Potřebujeme štěstí, aby náš život dostal smysl. A abychom dokázali realizovat to, co je pro nás v životě to hlavní – napravovat a stále zlepšovat svou duši, protože ta je věčná. Zamyslete se dobře, na co má smysl vydávat čas a utrácet dny svého života – na nesmrtelnou duši, nebo na tělo, které časem zchátrá a přestane existovat?

Svět nezná žádné náhody ani osud.

Jestliže se vás někdo nepříjemnědotkl, neznamená to ještě, že to udělal naschvál – mohl to provést zcela nevědomky, tak jak mu to bylo dáno přírodou. Pokud to udělal schválně a je to proti zákonu přírody, pak se bude trápit do té doby, dokud se vám neomluví. Jinak se jeho duše neuklidní, nepřestane se trýznit a trápit výčitkami. Jestliže se člověk dopustí něčeho, co je proti zákonům přírody, avšak jeho duše zůstává klidná, je zřejmé, že šlo o záměr přírody a v zájmu vývoje to má někoho něčemu naučit.

Nic náhodného totiž neexistuje, příroda všechno stvořila tak, že člověk a všechno kolem něj jedná tak, jak to bylo dáno. Lidé mají možnost buď přírodě ublížit a potom se neskutečně trápit, nebo jít jí vytýčeným směrem, i když svou vlastní cestou. Jenom to jim umožní těšit se ze života a poznat něco nového. Proto se musejí naučit nechat hněv a rozčilení, stejně jako pocity křivdy, ať už jsou oprávněné nebo ne, nechat vyprchat hned poté, co se objeví, aby se nestačily uchytit v jejich podvědomí. Člověk může sám sobě i přírodě buď natropit velké škody nebo si naopak pomoci a zároveň prokázat pomoc i přírodě.