Pojďme si to přiznat: každý máme mezi svými přáteli takové, jejichž jednání je občas k naštvání. Tim Urban se rozhodl rázem skoncovat s protivným chováním přátel a napsal článek, kde věci pojmenoval pravými jmény. Emotivní článek o tom, co štve každého z nás.
Pro začátek si ujasníme, co dělá rozčilující status na sociální síti rozčilujícím.
Status nás neštve, pokud:
- Je informativní/zajímavý;
- Je humorný/rozesměje/zaujme.
V těchto dvou případech status něco přináší čtenáři a nehoví pouze zájmu autora.
Nejčastěji se však na sociálních sítích setkáváme s naprosto určitým, čtenáře zcela ignorujícím chováním. Vybral jsem sedm modelů chování, které dělají takové uživatele zcela nesnesitelnými.
1. Chlubení
- „Žiju naplno“
Jsou to sdělení nejrůznějšího typu o tom, jak dobře se vám žije – od toho, že jste dostali práci svých snů, až po neuvěřitelně nádherně strávený víkend.
Například:
– Hádejte, kdo se právě nastěhoval do nového bytu?
– Jsem na Havaji, sny se fakt můžou plnit!
Možná, že jste skutečně svým životem nadšeni a chcete o tom říct všem. Možná ale, že prostě chcete jen vzbudit závist okolí?
I v případě, že jste prostě jen rádi, bylo by logičtější podělit se o své pocity s nejbližšími přáteli a členy rodiny a nedusit jimi dalších 500 lidí. Věřte, že mnoha z nich je váš okamžik sebechvály lhostejný.
Sem patří statusy o tom, jak vám to vyšlo s partnerem, nekonečný proud fotografií s vašimi objetími, polibky a jinými radostmi.
Například:
– Můj drahoušek pro mě připravil kouzelný večer při svíčkách, bylo to tak romantické!
– Díky za nejkrásnější rok mého života, drahá!
Tady už je snaha předvést se před ostatními zcela průzračná. Existuje jistě možnost, že se tímto podivným způsobem pokoušíte upevnit svůj vztah, nicméně bylo by vhodnější se o to snažit v soukromí. Copak se to konec konců netýká pouze vás dvou?
2. Zašifrovaná poselství
Do této kategorie patří veřejná sdělení sdělující, že se vám stalo něco dobrého nebo špatného, bez jakéhokoli vysvětlení.
Například:
- Udělal jsem to!
- Оооo…
- Kvůli takovým chvílím stojí za to žít!
Takové statusy doslova křičí, že jejich autor si žádá pozornosti. Nejzábavnější je pak číst komentáře, v nichž se lidé vyptávají, co se sakra vlastně stalo a pokoušejí se na to přijít, zatímco autor se cítí jako celebrita obléhaná paparazzi. Pohlédněte však pravdě do očí: myslíte, že pro někoho je fakt důležité rozluštit vaše kryptogramy?
3. Neustálé obměňování statusu
Pokud chápete otázku „Co se vám hoví hlavou?“ doslova, jste tady správně.
Například:
- Mám po tréninku, balím se domů
- Dělám koláč s borůvkami.
- Tak jsem konečně dopsala článek.
Autor takových statusů je buď osamělý, nebo trpí narcismem, anebo upřímně věří, že statusy na sociálních sítích byly právě kvůli tomuhle vymyšleny.
Osamělému člověku poskytuje možnost podělit se o ty nejdrobnější události svého života pocit, že je důležitý, že ho někdo potřebuje. Možná, že ve skutečnosti si prostě nemá s kým promluvit. No dobrá, necháme ho na pokoji, vždyť nikomu neškodí.
Mezi milovníky vyprávění o všedních dnech jsou však i skuteční narcisové. V čem spočívá jejich narcismus? Tito lidé jsou přesvědčeni, že jejich život je bohatý, vzrušující a zajímá absolutně všechny. Jste superhvězda? Celebrita světových měřítek? Pokud ne, pak všechny váš život nezajímá, věřte mi, je to tak.
4. Osobní sdělení na veřejnosti
Někdy se zprávy adresované konkrétnímu člověku stávají veřejným majetkem.
Například:
– Je mi smutno! Kdy už se uvidíme?
– Bezva pokec s Béďou Příbů a Danem Prochajdou. Chlapi, jste fakt skvělí!
– Všechny osobní fórky.
Důvody podobného zveřejňování mohou být následující:
– jste narcis;
– pokoušíte se vzbudit závist;
– je vám přes osmdesát a pletete si osobní sdělení se statusem.
Pokoušíte se ukázat, že jste sociálně aktivní a máte mnoho přátel. Domníváte se, že tohle není špatný způsob, jak příteli ukázat svůj kladný vztah k němu. Prostě se vám chce se pochlubit. Ale ať je to jak chce, vypadáte jako žák vyšší třídy zoufale se snažící budit zdání oblíbenosti. Máte to zapotřebí?
5. Řeč držitele Oskara
V této skupině se setkáváme s nečekanými výlevy ničím neodůvodněné a nikomu konkrétnímu neadresované lásky.
Například:
Chci poděkovat všem, kdo se stali součástí mého života. Vaše podpora pro mě tolik znamená, bez vás bych loňském roce nic nedokázal!
Skutečně zbožňujete všech svých 500 přátel na Facebooku?
Proč neodeslat slova poděkování těm, komu jsou skutečně určena, těm, kdo vás doopravdy podpořili? Bude pro ně mnohem příjemnější přečíst si to v osobním sdělení.
Takhle to vypadá prostě jako zoufalé volání: „Haló, já jsem tady, pojďte mě někdo hned obejmout!“ Když tohle pověsíte na zeď, určitě žádnou lásku nepociťujete. Chcete, aby měli rádi vás – a to je něco úplně jiného.
6. Absolutně zřejmý názor
Když probíhá nějaká významná událost, čteme některé věci ve statusech přátel tisíckrát za den.
Například:
Z celého srdce soucítím s lidem Egypta/Ukrajiny/Latinské Ameriky v jeho boji za svobodu.
To je opravdu trapné, protože:
– Nesdělujete nic nového k události, které už i tak má každý plné zuby kvůli neustálému přemílání v tisku;
– Tímto způsobem se opět pokoušíte připoutat pozornost k vlastní osobě a předvést svou zainteresovanost na události, přitom ale neukazujete ani znalost situace, ani nějaký vlastní názor na ni. V důsledku tady máme informací zcela prostou zprávu. Proč věc naprázdno přemílat?
7. Krok k prozření
Věnováno všem, kdo nás obšťastňují „moudrými“ myšlenkami a citáty.
Například:
– “Mír vychází zevnitř. Nehledejte ho zvenčí.“ Buddha
– Jak se bude utvářet osud, neví nikdo… Žij svobodně a neboj se změn… Když ti Bůh něco bere, nepromeškej to, co ti dává náhradou!
– Hlavní je v životě vždycky lidem činit dobro.
Tady je těžké vybrat, čím začít…
Pojďme si hned na začátku ujasnit – ve všem tom balastu nikomu nekyne žádné osobní prohlédnutí. Pokoušíte se říci: „Lidi, podívejte, já znám život, můj duchovní svět je bohatý, mnohému vás můžu naučit!“ – ovšem citujete přitom někoho jiného.
Víte, co lidi inspiruje? V první řadě činy – vykonejte něco neobyčejného a stanete se příkladem pro všechny. Podnítit jiné pomocí pouhých slov – to byste museli být velmi nadanými řečníky nebo spisovateli, kteří skutečně mají co říci. Jestli tomu tak není, pak banálními citáty určitě nikoho neoslníte.
*********
Nicméně jakákoli z podobných zpráviček na Facebooku stejně získá pár nebo dva páry lajků a přátelských komentů. Proto také tyto trapné statusy ze sociálních sítí nikdy nezmizí; nikde není žádný knoflík „to se mi nelíbí“ – a psát jízlivosti v komentářích je špatná volba.
Na druhé straně se každému z nás někdy chce se něčím pochlubit, cítíme se osamělí a chce se nám něčí pozornosti. To je normální. To, že se podobné statusy objevují, je tedy zcela přirozené a zákonité.
Problém spočívá v tom, že lidí, kteří vás mají rádi a skutečně je zajímají vaše starosti, je z pěti set vašich „přátel“ sotva 10-15. Ti nejvíce společenští z nás jich mají maximálně 30. Znamená to, že 90% vašich „přátel“ na sociálních sítích k vám ve skutečnosti žádné něžné city nechová. A tady už se musíte rozhodnout – buď budete přesto jejich monitory zahlcovat pro ně naprosto balastní informací, nebo si necháte mezi přáteli jen ty, které opravdu zajímáte.
No nic, tak jsem dopsal článek. Půjdu něco zakousnout a pak do posilovny…
Zdroj:: Wait but why
Překlad a adaptace: ProNáladu.cz
Případ na letišti – „Mladá dáma a sáček s pečivem“
Vyvolávač deště – příběh k zamyšlení
Byznys, který devět žen tajilo 30 let
1 komentář
S tou 7 nesúhlasím, jasné sú možno takí na ktorých to sedí, ale na 2 stranu sú aj takí ktorí zdielajú citáty aby aj ľudom ktorých máte v priateľoch si mohli s toho niečo zobrať. Napríklad príbehy s poučením čo máte tu na stránke zvyknem zdielať, lebo veľa krát mi niečo dali a tým, že to zdieľam chcem aby si to ľudia prečítali a možno im to v mnohom pomôže ako mne a tak isto citáty.