Jak se zbavit stavu „Já nic nechci“

Stav pokleslé mysli a sklíčenosti je velmi rozšířeně nazýván depresí. Je však třeba rozlišovat. Deprese je klinická diagnóza, charakteristická tak zvanou „depresivní triádou“: hlubokým smutkem, útlumem myšlení a útlumem motoriky.

Tuto triádu často doprovázejí četné další příznaky: pocity úzkosti a prázdnoty, černý pohled na svět a lidi kolem i na sebe sama, pesimistické postoje, pocity marnosti a beznaděje. Postižený ztrácí zájem o život, o to, co míval rád. Vyskytují se problémy s jídlem (nechutenství nebo naopak přejídání), spánkem (dlouhé usínání, časné probuzení, občas naopak hyperspavost). Člověk je skleslý, malátný a vyčerpaný. Pokud jsou tyto příznaky pozorovány stabilně nejméně dva týdny, je to důvod k podezření na depresi.

Jestliže o depresi nejde, jde velmi často o stav, kdy člověk se sice hýbe, chodí do práce, čte, sleduje filmy, ale má setrvale „špatnou náladu“, často doprovázenou vnitřním hodnocením svého stavu zhruba v podobě konstatování «Já nic nechci, o nic nestojím“.

Co si s ním počít? A je vůbec třeba s ním něco dělat?

První, na co se zaměříme, je únava a odpočinek: možná by stačilo vzít si dovolenou a pořádně (velmi důležité!) si odpočinout. To znamená nemuset nikam spěchat, nehonit se, nic nedohánět, nic nepřemáhat. Nedělat obvyklé věci, úplně vypadnout z každodenního stereotypu. Nezáleží na tom, kde budeme volno trávit. Někde u rybníka, v horské chatě nebo u moře. Význam má délka takové odpočinkové dovolené. Než se člověk oprostí od práce, od návyků všedního dne, trvá to podle odborných názorů nejméně dva tři dny. Teprve potom se naladí na šetřící, povinností prostý režim a zbaví se myšlenek na práci. Podle většiny odborníků má ideální dovolená trvat dva týdny. Že se přitom musíme zbavit mobilního a PC spojení s pracovištěm je samozřejmé.

Druhé, čemu je třeba věnovat pozornost, je zdravotní stav. Není dosud příliš obvyklé, že člověk pronásledovaný dlouhodobou nenáladou a jistou apatií se obrací na obvodního lékaře, aby ho vyšetřil. Přitom však i tělesné zdraví může být příčinou takového stavu. Tuto okolnost bychom neměli podceňovat.

Třetí otázkou je, co konkrétně vlastně dotyčný nechce, o co že to nestojí? Možná, že právě v tom je zakopaný pes. Najít něco, co se mu zvláště protiví, co v něm vyvolává největší odpor, kde se musí nejvíce přemáhat, protože to se prostě „musí“. Možná jde o něco, čeho se může relativně snadno zbavit. Nebo i ne snadno, ale zbavit se toho může – kupříkladu nezáživné práce s protivnými kolegy a nesnesitelným šéfem.



Jak se zbavit stavu„Já nic nechci„? Jestliže už vás to samotné otravuje a rádi byste se nadechli a vrátili k normálnímu životu, jenom se vám to jaksi nedaří, zkuste následující postup.

Posaďte se pohodlně do křesla. Na stůl vedle sebe položte kus papíru a tužku. Seďte a myslete na to, že „nic nechcete“. V myšlenkách si to stále opakujte: „Já nic nechci“. Seďte. V duchu si pořád opakujte, že nic nechcete. Snažte se přímo procítit, že „fakticky, nemáte vůbec žádná přání“. Ničím se nerozptylujte, nevstávejte, nepijte. Neděljte si sami ze sebe legraci, neberte telefon.

Přesně podle návodu: sedíte, nic neděláte a nic nechcete. V určitou chvíli se začne ozývat první nejasné přání, obvykle fyziologické povahy: dostanete žízeň, bude se vám chtít na záchod, budete se chtít protáhnout a změnit pozici, ve které sedíte. Jakmile něco takového zaznamenáte, vemte tužku a zapište to: „Chci pít“. Pokud to ale dokážete vydržet, seďte dál. Pokud vám zazvoní mobil a vy postřehnete, že jste trhli rukou, protože jste automaticky chtěli vzít telefon, zapište: „Chci vzít telefon“ nebo “ Chci mluvit s…“. Ale telefon neberte.

Zapisujte všechno, co znamená nějaké „chci„. Po příchodu z toalety (dříve nebo později tam jít budete muset) dál seďte. Pokud vaše touha něco sníst, napít se nebo ještě něco dalšího bude narůstat, zapište si to: „Hrozně moc chci jíst“.

Tímto způsobem zapojíte svůj režim „Chci“ zpátky do hry a brzy hluboce pocítíte, že máte opět nějaká ta přání a že vás zajímá, zda se splní a vůbec, jak to s nimi dopadne. Položte si v tu chvíli otázku: „A co bych chtěl/a ještě?“.

Pokud tento návod více či méně (raději však více) dodržíte, budete mít papír popsaný dlouhým seznamem věcí, které CHCETE. A navíc obnovenou energii.

Váš stav se výrazně změní a budete si nejen znovu něco přát, ale budete také chtít začít si svá přání zase plnit.