Jak vždycky získat co si přejeme?

Něco je špatně… Snažím se přitáhnout si splnění přání a ono nic… neplní se. Asi to nefunguje a něco dělám špatně.

Co se děje? Příčin může být víc. Tou nejrozšířenější je antidžin. Řeknu vám, kdo to je a naučím vás, jak se ho jednou provždy zbavit.

Tak tedy – co je to zač, ten antidžin?

Co si o tom myslíte vy? Kdo to je a kde bydlí? Nevíte? Je to úplně jednoduché. Antidžin jsou vaše vlastní pochyby.

Cože jsou to pochyby? Podle Wikipedie jsou pochyby výrazem nejistoty nebo nedůvěry ohledně nějakého stavu věcí.

Proč se tedy naše přání neplní?

Protože si přejeme něco, v co sami nevěříme. Nepřijímáme to až do konce. Protože uplatňujeme vlastní úhel vnímání.

Jste například zvyklí vydělávat si tisícovku za den, ale chcete, aby to byly tisícovky tři. Vnitřní hlas vám ovšem říká «Prosím tě, to není reálné!» A právě to je antidžin. Jakmile s ním souhlasíte, můžete se jít – s prominutím – klouzat. Můžete se snažit jak chcete, nic se nezmění. Protože fungovat může jen jeden – buď džin nebo antidžin.

V lidské hlavě probíhá vnitřní dialog neustále. A tento dialog jsou vaše pochyby. Jeden hlas říká JDI, druhý velí STŮJ; jeden tvrdí, že to vyjde, druhý má velké obavy co by se mohlo stát; jeden vám říká, že jste borec, zatímco druhý se ušklibuje, že dřív jste byli mnooohem lepší atd. atd. Tohle přetahování končí teprve v okamžiku, kdy se nějak rozhodnete. Jste vlastně něco jako rozhodčí – kdo bude mít víc argumentů, tomu přisoudíte výhru.



Někdy se člověk k rozhodnutí neodhodlá, zmatek trvá a dialog se v hlavě táhne třeba i celá léta. Je to boj protikladů, který pořádně odčerpává životní energii. Během dne se musíme rozhodovat o stovkách věcí. Jít, nejít, obléci, neobléci, věřit, nevěřit, umýt, neumýt. A tak dále. Hlavní část rozhodnutí je už víceméně automatická. Těžko si budete lámat hlavu, zda si vyčistit zuby nebo ne nebo jestli si natáhnout na tělo oblečení a boty. Když však jde o něco nového, s čím jsme se ještě nesetkali, potřebujeme na rozhodnutí nějaký čas. Tehdy uvědomělé sledování pokulhává za vnitřním dialogem.

No a co se přání týče… Když si člověk chce přitáhnout splnění nějakého přání, je to pro něj porušení stereotypu. Protože buď jak buď je to něco neobvyklého. Nekoná automaticky svoji práci, nevěnuje se obvyklé činnosti, ale přímo zadává parametry výsledku: chci získat tři tisíce denně. A jakmile si pomyslí to «chci», narodí se antidžin a začíná s protesty: je to nereálné, podívej se, jaké máš výsledky, víš dobře, že tvůj denní strop je tak patnáct stovek, to se tedy přeceňuješ, na to prostě nemáš. A tak dále a tomu podobně. Může to klidně trvat celý den, dokud mu nezavřete ústa svým rozhodnutím.

Aby vás džin nechal jednou provždy na pokoji, musíte mu říci NE, zatímco džinovi řeknete ANO. Musíte se odhodlat přijmout rozhodnutí. Rozhodnutí «Já to tak chci, takže to tak bude. Protože to potřebuji. Tečka.»

Přerušit dialog a jakmile se v hlavě vynoří otázky, zda se to povede nebo ne a jak to dopadne, říci jednoznačně: ANO, povede. Já to tak chci, takže to tak bude.

Svými rozhodnutími si chystáme vlastní budoucnost. Neztrácejte čas na pochyby a nedejte se jimi omezovat.