Jak získat energii pro plnohodnotný život

Nedostatek energie je prvním příznakem blížícího se neštěstí a nemocí. Ájurvéda, nejstarší a nejcelistvější systém péče o lidské zdraví, je součástí zjevení svatých mužů, mudrců, kteří nabyli všezahrnujícího poznání Vesmíru. Ájurvédá říká, že jestliže jde člověk životem vpřed po duchovní cestě, je to dobře rozpoznatelné na základě dvou viditelných příznaků:

Každým dnem je takový člověk šťastnější.

Jeho vztahy s jinými lidmi se stále zlepšují.

Pokud však nemůžeme uvedené dva příznaky vypozorovat, pak i když se člověk třeba zabývá sebeúčinnější duchovní nebo náboženskou praxí, je zřejmé, že ve skutečnosti upadá.

Skutečné štěstí se rodí z dávání, z oběti, proto také můžeme pociťovat lásku pouze když dáváme, když jsme ochotni něco bez lítosti a s radostí obětovat. Člověk sobecký, chamtivý nebo závistivý není schopen doopravdy milovat, protože nedokáže nic obětovat. Sotva kdo si ho zamiluje a těžko se s ním vůbec kdo bude chtít stýkat. Z toho vyplývá, že ani nemůže být šťastný.

Hodně dávat a mnohé obětovat dokáže člověk v případě, kdy není závislý, kdy nelpí na ničem v tomto světě. Čím méně lpění v lidském životě je, tím více je člověk schopen a ochoten dávat a obětovat. Z toho také plyne, že tím více dokáže milovat.

Jestliže je lidská touha brát a dostávat větší než ochota dávat a obětovat, znamená to, že člověk je zatížen lpěním. Ten, kdo jenom dostává, kdo bere, ulpívá – je závislý. Kdo dává, kdo obětuje, neulpívá a závislý není.

V ájurvédě, tomto prastarém uzdravujícím systému, ohromujícím svou hloubkou a moudrostí, platí, že příčinou všech nemocí, neštěstí a utrpení jsou ziskuchtivost a závist, neboť tyto povahové rysy posilují sobectví, zahleděnost do sebe, sebestřednost a chamtivost.

Co by se asi tak mohlo stát s orgánem nebo buňkou, které by nechtěly pracovat ve prospěch celého organismu, pouze by braly a spotřebovávaly jeho zdroje? Podle ájurvédy jsou podobné orgány napadeny rakovinou a pokud se organismu nepodaří se jich zbavit, zahyne. Stejně tak se vesmír jako celek snaží zbavit egoistických lidí nebo i celých civilizací, především tím, že jim přestává poskytovat energii.

Osvícení Árjové ve svých kánonech ukazovali, že civilizace nehynou, nezanikají a nevytrácejí se z dějin válkami, živelními neštěstími a podobně, ale proto, že stále více jejich příslušníků stále silněji začalo myslet každý sám na sebe, soustřeďovali se pouze na to, jak brát, jak mít, jak získávat, jak dostávat, a ne dávat. Avšak hlavním a základním principem harmonie je výměna energií. Pouze a jedině ona je schopna otevírat lidská srdce lásce a učinit svět šťastnějším.



Duchovní homeostáza.

Egoismus a zištnost jsou nebezpečné tím, že ničí homeostázu. Homeostázou zde rozumíme stav úplné harmonie mezi světem vnitřním a vnějším.

Aby taková homeostáza vznikla a udržovala se, musí každá živá bytost uvolňovat energii. Jestliže není energie uvolňována, začíná být živá bytost závislá na svém prostředí. Hlavním principem nezávislosti živé bytosti na světě je uvolňování energie.

Homeostáza se rodí na duchovní úrovni a rozšiřuje se na úroveň fyzickou a chemickou. K její existenci je nezbytné, aby člověk nebyl závislý na světě. Čím vyšší je jeho závislost na světě, a to v kterékoli oblasti, tím snáz ho zasáhnou a zničí změny tohoto světa.

Je třeba přestat být spotřebitelem a více dávat. Jestliže ovšem na fyzické, emocionální a jiných úrovních dáváme, je zřejmé, že někde musíme energii také sami získávat. A to můžeme pouze na božské úrovni, kde je jí vždycky neomezené množství. Tato nejčistší nejvyšší energie námi proniká, pokud v sobě nepotlačujeme pocity lásky. Cítíme, že nás musí ovládat výhradně láska, že my sami jsme až ti druzí, pokud si dokážeme tento cit udržet, a to i když třeba přijdeme o něco lidského (peníze, prestiž, milovaný člověk, atd.). Taková je bezpodmínečná láska a s ní k nám přichází hlavní energie, energie božská, využitelná ke všemu.

Jídlo poskytuje člověku energii na vnější úrovni, avšak na vnitřní jí člověka zbavuje. Stačí si povšimnout, že lidé, kteří se pravidelně postí, jsou mnohem energičtější než ti, kteří jedí hodně. Proto také, když onemocníme, nemáme chuť k jídlu, protože tělo se hladověním čistí a obnovuje svou energii.

Veškerý tento svět s jeho ustavičnými stresy, stejně jako nadbytečné jídlo, styky neduchovní povahy, promiskuita, věčné obavy a úzkosti zbavují člověka energie, zatímco posty a samota mu ji přinášejí. Největší příliv energie je však důsledkem trvalého pocitu lásky.

Jedním z prvních zdravotních pravidel musí tedy být milovat svět se všemi jeho vadami, milovat sebe sama, ať jsem jakýkoli, a také svůj osud – za všech životních okolností a v každé situaci.

Nasaďte všechny své síly, abyste se zbavili sobectví a ziskuchtivosti. Učiňte svým životním cílem dosažení božské lásky. Z tohoto cíle budete získávat energii, protože už sama o sobě vás silná touha po božské lásce bude naplňovat vyšší energií.

Člověk nemusí být zvláště bystrozraký, aby si všiml, že naše civilizace žije pod heslem: „Konzumujte, konzumujte, konzumujte“. Přitom však den po dni klesá počet šťastných a zdravých lidí. Narůstají a prohlubují se problémy na státních a mezistátních úrovních. A nepomáhají ani nové léky, ani různé metody a návody typu „Jak se stát šťastným a zdravým“, ani spousta nejrůzněji orientovaných veřejných organizací.

Počet lidí trpících syndromem chronické únavy se každým dnem zvyšuje. Ale může to snad vůbec být jinak? Osvícení moudří mužové všech teologických škol i moderní progresivní vědci se shodují, že všechno, co pochází z falešného ega a co je motivováno ziskuchtivými úmysly, jakkoli se to může tvářit jako ušlechtilý a dobrý skutek, vede jen k ničení a utrpení. Naopak vše, co pochází z duše, co pramení z citu ničím nepodmíněné lásky, vede k blaženosti, zdraví a dokonalé harmonii osobnosti a jejího prostředí.

Kdy získáváme jemnou energii?

Jemnou energii získáváme, když:

• hladovíme
• provádíme dechová cvičení
• se uchylujeme do samoty
• na nějakou dobu složíme slib mlčení (a dodržíme ho)
• se procházíme nebo prostě jenom jsme na mořském pobřeží, na horách, když rozjímáme o kráse krajiny a přírody vůbec
• se zabýváme nezištnou tvůrčí činností
• chválíme nějakého člověka, který si zaslouží pro své ušlechtilé vlastnosti a skutky
• se smějeme, radujeme se, upřímně a srdečně se usmíváme
• někomu nezištně pomáháme
• jsme skromní
• se modlíme před jídlem
• jíme potraviny naplněné pránou (životní energií) – přírodní obiloviny, kaše, přepuštěné máslo, med, ovoce, zeleninu
• určitě spíme v době od 9 nebo 10 hodin večer do dvou hodin ráno (v jiný čas nervová soustava neodpočívá, ať spíme sebedéle)
• nám provádí kvalitní masáž nějaká harmonická osobnost; provádět můžete také automasáž
• si dáváme studenou sprchu, zejména ráno, přičemž nejsilnější účinek studená sprcha přináší, jestliže při ní stojíme bosýma nohama na zemi
• obětujeme svůj čas nebo peníze
• za vším vidíme božskou vůli

Kdy energii ztrácíme?

Ke ztrátě energie přivádí:

• sklíčenost, nespokojenost s osudem, litování minulosti, strach z budoucnosti a její odmítání
• nastolení a prosazování sobeckých cílů
• bezcílná existence
• urážky
• přejídání
• neovládaná a roztěkaná mysl, neschopnost soustředit se
• konzumace smaženého nebo nečerstvého jídla, jídla vařeného rozhněvaným člověkem nebo někým, kdo prožíval jiné negativní emoce; konzumace jídla připraveného s použitím mikrovlnné trouby, konzumace potravin obsahujících konzervační látky a různé jiné chemické přísady, konzumace plodin pěstovaných za umělých podmínek a s použitím chemických hnojiv
• konzumace potravin a nápojů neobsahujících pránu – kávy, černého čaje, cukru, bílé mouky, masa a alkoholu
• chvatné jídlo v chůzi nebo na cestách
• kouření
• prázdné rozhovory, zvláště pokud v nich někoho kritizujeme a odsuzujeme
• nesprávné dýchání, kupříkladu dech příliš častý a hluboký
• pobyt na přímém slunci a vystavování se přímým paprskům slunce – opalování, zvláště trvá-li delší dobu a opakovaně
• promiskuita, sex bez touhy a zejména bez lásky k partnerovi
• nadměrný spánek a spánek po sedmé hodině ranní, stejně tak jako nedostatek spánku
• napětí mysli a těla
• lačnost a chamtivost

Padesát procent východní psychologie tvoří pránajáma. Toto sanskrtské slovo znamená doslova ovládání dechu a označuje teorii a praxi určitých dechových cvičení, která člověku umožňují být vždycky naplněn životní silou – pránou. Moderní lékařský výzkum přisuzuje pránájámě schopnost pozitivně působit na některé fyziologické funkce lidského organismu – snižuje potřebu kyslíku, zpomaluje srdeční tep, snižuje krevní tlak. Působí rovněž na vegetativní soustavu, zmírňuje až potlačuje stres a zlepšuje stav při astmatických potížích. Pránájáma je významnou součástí jógy.



Podle tvrzení současných osvícených učitelů jógy můžeme pránu získat prostřednictvím:

1. Živlu Země – to znamená jíst přirozené jídlo, žít v přírodě, rozjímat nad stromy a objímat je, chodit bosi po zemi. Ájurvédští lékaři jsou přesvědčeni a své přesvědčení mají podloženo nesčíslnými zkušenostmi, že pokud člověk začne žít v přírodě, daleko od velkých měst, kde je nucen jezdit metrem a chodit po asfaltu, obnovuje pobytem v přírodě a bezprostředním dotykem s ní svou imunitu a začíná žít zdravým životem.
2. Živlu vody: to znamená pít skutečně živou vodu, tedy pokud možno pít vodu ze studní nebo přírodních pramenů. Plavat v řece nebo v moři. Vyhýbat se konzumaci nápojů obsahujících kofein a alkohol a nápojů sycených
3. Živlu ohně: to znamená pobývat přirozeně, v pohybu na slunci a jíst plodiny, které při svém růstu vstřebávaly sluneční svit.
4. Živlu vzduchu: toto je nejdůležitější prvek získávání prány – prostřednictvím vdechování čistého vzduchu, zejména v horách, v lese nebo na břehu moře. Kouření a pobyt na místech velké koncentrace lidí člověka prány zbavuje.
5. Živlu éteru: to znamená kultivací pozitivního myšlení, laskavosti a dobré nálady. Tato úroveň je pokládána za úroveň základní. Protože člověk může nakrásně žít uprostřed přírody a správně se stravovat, pokud však je přitom stále podrážděný a naplněný vztekem či zlobou, přebytečná prána ho zničí tím rychleji. Naopak, harmonický člověk, to znamená člověk dobromyslný, upřímný a nebojácný, může žít ve městě relativně dlouhou dobu, pokud je okolnostmi nucen tam žít. Samozřejmě však i takový člověk se musí správně stravovat a čas od času „se utrhnout“ k pobytu v přírodě. Zdroji prány ve městech mohou být takzvaná místa síly – starobylé kultovní stavby, chrámy a přírodní parky. Například v Praze je takovým místem Vyšehrad, především tzv. čertův sloup, hradiště Závist nebo přírodní rezervace Divoká Šárka. Je jich samozřejmě mnohem víc nejenom v Praze, ale v celé zemi.

Každou vteřinu má člověk možnost volby:

Buď být světu zdrojem světla, přinášet svým životem bližním radost a štěstí, usmívat se, starat se a pečovat o jiné, nezištně pomáhat a sloužit, přinášet oběti a potlačovat v sobě nízké pohnutky, vidět v každém člověku svého učitele, v každé situaci spatřovat boží prozřetelnost, která takovou situaci vytvořila se záměrem něčemu nás naučit, být vděční za všechna životní požehnání, kterých se nám dostává a která často ani za žádné blaho či požehnání nepokládáme – například to, že můžeme každý den dýchat čistý vzduch, vystavovat svou tvář slunečním paprskům, umývat se vodou, využívat elektřiny, plynu a topení atd…,

…anebo věčně vznášet nějaké připomínky a požadavky, urážet se a stěžovat si, závidět a chodit s protáhlým obličejem, zavrtávat se jen do vydělávání peněz a řešení svých úzce osobních problémů, utrácení peněz za vlastní zábavy a uspokojování svých sobeckých zájmů a potřeb, projevovat nevůli, nesouhlas, odmítání, vztek a agresi. V takovém případě bez ohledu na to, kolik má člověk peněz, bude vždycky jen nešťastný a zachmuřený. Každý den mu bude ubývat energie a bude jí mít stále méně a méně. Aby vůbec nějakou získal, bude potřebovat umělé a škodlivé stimulanty – kávu, cigarety, alkohol, noční kluby, věčné ujasňování vztahů. To mu zpočátku může dopřát dočasný vzestup energie, v důsledku ho to však přivede k naprosté zkáze.

Měli bychom si pravidelně a s plným uvědoměním klást jednoduchou otázku: „Jsem světu světlem, nebo světlo pohlcuji?“ Poctivá odpověď na ni nám může pomoci změnit chod vlastních myšlenek, a tím i své jednání. Proměnit vlastní život v krásnou a výraznou záři — v tvoření naplněné láskou. Potom už se nebudeme muset ptát, kde máme brát energii.