Jsme podivní…
Říkáme: „Nebral jsem ti to, protože jsem měl práci,“ když se stydíme přiznat, že slyšet právě tenhle hlas už nám nedělá radost…
Říkáme: „Už od tebe nic nechci,“ když nemůžeme dostat to, co chceme…
Říkáme: „Tady je zima,“ když potřebujeme, aby se nás někdo dotkl.
Říkáme: „Už nemám pro co žít,“ když si přejeme, aby nás někdo přesvědčil o opaku…
Říkáme: „Dík za to, že jsi,“ když nedokážeme říci jen: „Miluji tě…“
Říkáme: „Nikdo mě nepotřebuje.“, když ve skutečnosti nás nepotřebuje jen jeden jediný člověk…
Říkáme: „Já si s tím poradím,“ když se stydíme požádat o pomoc…
Říkáme: „Jsi můj dobrý přítel,“ když zapomínáme dodat: „Ale ničím víc mi být nemůžeš…“
Říkáme: „To není důležité,“, když víme, že nemáme jinou možnost jak se smířit…
Říkáme: „Věřím ti,“ když máme obavu, že jsme se stali něčí hračkou…
Říkáme: „Navždy,“ když se nám nechce dívat na hodinky…
Říkáme toho tolik, že když nám na jazyku zbydou tři poslední nepoužitá slova, stiskneme rty, díváme se do země a mlčíme…
Žertujeme o smrti a v lékárně si kupujeme spoustu léků…
Říkáme, že život je krásný a jdeme si koupit další krabičku cigaret…
Nezáleží nám na tom, co si o nás kdo myslí, ale neustále se ptáme: „Jak vypadám?“
Máme rádi samotu a v ruce pevně svíráme svůj mobil…
Jsme podivní…
Anatol Kotins
Dovol mi postarat se o tebe
Paulo Coelho o lásce a o životě