Kde je schováno štěstí?

Stará moudrá kočka ležela na trávě a vyhřívala se na sluníčku. Tu se kolem mihnul malý bystrý kocourek. Proletěl kotrmelcem kolem kočky, pak rychle vyskočil a znovu začal běhat dokolečka.

—    Co to děláš? – líně se ptala kočka.

—    Zkouším chytit svůj ocásek! – odpověděl zadýchaně kocourek.

—    A proč? – smála se kočka.

—    Řekli mi, že ocásek je moje štěstí. Jestli ho prý dokážu chytit, chytím i svoje štěstí. Tak za ním běhám dokolečka už třetí den. Jenomže on mi vždycky uklouzne.

Stará kočka se usmála, jak to umějí jenom staré kočky, a řekla:

Když jsem byla mladá, taky mi tvrdili, že v mém ocásku je mé štěstí. Honila jsem se za ním mnoho dní a pokoušela se ho chytit. Nejedla jsem, nepila, jen jsem běhala za ocasem. Až jsem pak byla úplně zoufalá a šla jsem, kam mě oči vedly. A víš, čeho jsem si najednou všimla?

—    Čeho?, ptalo se udivené kotě.

—    Všimla jsem si, že ať jdu kam chci, můj ocas jde všude za mnou. Za štěstím nemusíš běhat. Je třeba zvolit si svou cestu a štěstí půjde spolu s tebou.