Dostal se jeden mudrc do nebe.
— Jak jsi prožil svůj život? — ptal se ho anděl.
— Hledal jsem pravdu — odpověděl mudrc.
— To je dobře! — pochválil mudrce anděl. — Řekni mi, cos dělal, abys ji našel.
— Věděl jsem, že moudrost, nashromážděná lidmi, je zapsána v knihách, proto jsem hodně četl — řekl mudrc a anděl se usmál.
— Moudrost nebes předává lidem náboženství. Studoval jsem tedy svaté knihy a navštěvoval chrámy — pokračoval mudrc. Andělův úsměv byl ještě laskavější.
— Hodně jsem při hledání pravdy cestoval— vyprávěl mudrc dál a a anděl pochvalně přikývl.
— Rád jsem besedoval a vedl spor s jinými mudrci. Z našich sporů se rodila pravda— dodal mudrc a anděl znovu přikývl.
Pak se mudrc odmlčel a andělova tvář byla náhle chladná.
— Dělal jsem snad něco špatně? — podivil se mudrc.
— Všechno jsi dělal správně, ale neřekl jsi dosud nic o lásce— odpověděl anděl.
— Neměl jsem na lásku čas, hledal jsem pravdu! — prohlásil hrdě mudrc.
— Není pravdy tam, kde není lásky — zvolal anděl s hořkostí. — A nejhlubší pravda se rodí jen z nejhlubší lásky!
Ti, které milujeme i ti, které nesnášíme, jsou našimi zrcadly
Zamiluj si místo, kde jsi