297
Šel rytíř pustinou. Dlouhá byla jeho cesta. Ztratil na ní koně, přilbu i brnění. Zůstal mu jenom meč. Byl vyhládlý a trápila ho ho žízeň. Vtom uviděl v dálce jezero. Sebral všechny síly a šel k vodě.
U samého jezera však seděl trojhlavý drak. Rytíř popadl meč a z posledních sil začal s obludou bojovat. Bil se jeden den, bil se druhý. Dvě hlavy drakovi usekl. Třetího dne padl drak vysílený na zem. Vedle něj padl rytíř, neschopný už ani se udržet na nohou, ani třímat svůj meč.
Tehdy se drak z posledních sil zeptal:
– Ty, rytíři, a co jsi to vlastně chtěl?
– Napít se vody.
– Vždyť ses mohl klidně napít!
=========