Člověk je systém, v němž vše je vzájemně propojeno, všechno vzájemně závisí a všechno působí všemi směry. Když například pociťujete smutek, mění se rytmus dýchání, jiným způsobem se stahuje svalstvo, mění se krevní chemismus. Dlouhodobá negativní emoce dokáže změnit bichemické procesy v organismu, nadbytečně dráždí nervovou soustavu a narušuje činnost vnitřních orgánů až po kolaps nebo vznik onemocnění.
Lidská psychika je velmi jemný nástroj reagující na svět kolem různými způsoby. Reakce závisí na tom, v jakých podmínkách se člověk narodil a vyrůstal, na jeho přítomné situaci a eventuálních plánech do budoucna.
Každý má svůj vlastní obraz světa a svou představu o sobě v tomto světě. Jestliže se realita a představy neshodují, dochází ke konfliktu.
Současní odborníci jsou si jisti, že konflikt nevyvolává neurózu, ale způsobuje onemocnění vnitřních orgánů. Aby onemocnění propuklo, je nezbytná existence konfliktu jakožto psychotraumatického faktoru buď v minulosti nebo v přítomnosti. Není-li konflikt řešen, hromadí se citová podráždění provokující vznik onemocnění.
Při přílišné citové angažovanosti a nadměrném podráždění (hněv, strach) se rozvíjejí srdeční a oběhová onemocnění a žaludeční vředy. Chronický konflikt (když člověk více méně rezignuje) a silná pasivita a netečnost vedou ke vzniku rakoviny, depresí a roztroušené sklerózy. Veškerá osobní zkušenost, hromadící se po desetiletí, se hromadí v lidském podvědomí a má velmi silný vliv jak na organismus, tak na chování jedince. Aby v těchto bázových strukturách došlo k nějaké změně, je potřeba čas.
V ordinaci se někdy setkávám s pacienty, kteří jsou psychoterapií zklamáni. Mají pocit, že „to k ničemu není“. Přáli by si, aby se všechno odehrávalo podobně jako v obchodě – člověk přijde, zaplatí a dostane něco viditelného, něco hmatatelného. V psychoterapii se však výsledku dotknout nemohou, proto propadají pocitu, že se jim žádné pomoci nedostává. Mají rozpačitý dojem, že docházeli k psychologovi, platili za sezení s ním a nakonec se stejně všechno vyřešilo samo od sebe. Jenomže opravdu to bylo samo od sebe?
Všechny vstupní nářky a stížnosti, nespokojenost, pocity zklamání, chování klienta také jeho fotografii z první schůzky si velice pečlivě uchovávám. Když pak své počáteční záznamy srovnám s těmi v závěru terapie, získávám velice názorné výsledky. Po ukončené sérii psychoterapeutických sezení se opravdu silně mění výraz tváře. Ustrnulé zlobné nebo smutné emoce dělají člověka starším natolik, že nepomůže žádná kosmetika včetně botoxu, laseru nebo prodlužování řas.
Pokud jste uvízli v něčem nepříjemném, co vás skličuje a ničí, podnikněte něco. Jakýmkoli způsobem se musíte z tohoto stavu dostat. Nezůstávejte v něm. Pokud se vám to nepodaří samostatně, jděte k odborníkovi. Neodkládejte to.
Zuby si člověk jistě sám nebude zkoušet vyléčit. Jak by si tedy mohl dovolit zasahovat do přediva tak jemného a náročného, jako je psychika? Přesto – pokud máte pocit, že dokážete stav zvládnout samostatně, nezapomeňte na důležitou věc: každé negativní napětí se musí odreagovat. Trhejte papíry, mlaťte do polštáře, přeskakujte v parku lavičky, dělejte dřepy. Cokoli. Potlačené napětí nutí nervovou soustavu k obrovským výkonům při blokaci emoce, a to může vést k organickým i psychickým poruchám.
Psychologické opěrné body
Čeho je třeba zbavit se ještě dříve než zlozvyků