Největší past rozumu: Proč si sami tvoříme všechny problémy

ROZUM JE ZDROJEM VEŠKERÝCH PROBLÉMŮ

Ať je to jak chce divné, nejrůznější naše problémy mají společný základ, společnou povahu. Problémy plodí náš nekonečný rozum, naše Ego. V hloubi srdce žádné problémy nejsou, v něm i bolest má jiný odstín – stojí za ní pocit klidu a smířenosti, který se dá vyjádřit slovy: „Všechno je právě tak, jak to být má“, stojí za ní důvěra ve Vyšší moudrost.

BYTÍ V PŘÍTOMNOSTI JE KLÍČEM K ŘEŠENÍ VŠECH PROBLÉMŮ

Povaha rozumu je nepokojná – když se s ním ztotožňujeme, nenalézáme se prakticky nikdy v přítomnosti: buď si děláme starosti o budoucnost a plánujeme, nebo se nacházíme v minulosti, vzpomínáme a litujeme jí. Prvním klíčem je tedy návrat do přítomné chvíle, bytí „tady a teď“. V přítomnosti neexistuje strach, protože ten vždycky vyvolávají myšlenky na budoucnost. V přítomnosti není ani žádné litosti kvůli tomu, co už se stalo, protože jestliže jste naplno přítomni v této chvíli, minulost pro vás neexistuje – kdysi existovala (a může žít ve vaší paměti), avšak v současnosti, v realitě, minulost neexistuje.

AŤ SE ZABÝVÁTE ČÍMKOLI, SOUSTŘEĎTE SE NA TO DOKONALE

Bytí v přítomnosti je možné pouze tehdy, jsme-li zcela pohrouženi do toho, čím se zabýváme každou chvilku svého času, jsme-li na sto procent soustředěni a nemyslíme na nic jiného. Čím častěji se nacházíme v tomto stavu plného pohroužení, naprosté koncentrace na činnost, jíž zrovna děláme (není důležité, jaká činnost to je, zda mytí nádobí nebo hra s dětmi, nebo cokoli jiného), tím více nabití energií a spokojeností se cítíme. Protože naše energie je tam, kde je naše pozornost. A pokud jsme naplno v přítomnosti, neutíká nám energie ani do budoucnosti ani do minulosti.



UVĚDOMUJTE SI SVÉ CÍTĚNÍ.

V přítomnosti „tady a teď“ jsou pouze naše city. Proto návyk uvědomovat si v každém okamžiku své city nás rovněž „vrací do života“, k realitě existující v přítomnosti a ustavičně se měnící v čase. Tento návyk si můžeme vypracovat například častým položením otázky: „Co zrovna teď pociťuji?“. Náš rozum vynáší soudy o životě, ale pokud se s ním budeme ztotožňovat, ztratíme kontakt s vlastními city a vzdálíme se realitě ustavičně se měnící v každé chvíli, kterou věnujeme přemílání svých vlastních myšlenek.

MEDITUJTE

K uvědomělému „zastavení“ rozumu a spojení s Duší existují meditace, speciální praktiky, jako jsou například koncentrace mysli na dýchání, na tělesné pocity a jiné. Meditací se však může stát každá činnost prováděná v naprostém pohroužení, pokud při ní nezaměstnáváme rozum nějakými myšlenkami.

Jako důsledek praktikování meditace se rozvíjí návyk bytí v přítomnosti a návyk uvědomění, to je stálého sledování vlastních emocí jakoby ze strany. Uvnitř nás se náhle objeví jakýsi pozorovatel, získáváme jistý odstup od emocí a ty nás přestávají ovládat. Přestáváme být otrokem svých citů, přestáváme trpět.

A tak nepozorovaně pro nás samé se nám náhle v rukou objeví první klíč ode dveří vedoucích k naší Duši, který můžeme zcela oprávněně nazvat klíčem ke všem problémům.



MALÉ PODOBENSTVÍ ZÁVĚREM

Šel jeden mnich pěšinkou lesem. Náhle spatřil, jak se za ním žene tygr. Ve snaze spasit se před ním skočil mnich do úžlabiny vedle cesty. Jak se sunul z příkrého svahu, uviděl dole pod sebou dalšího tygra. Co teď? Chytil se tenkých větévek keře rostoucího tam ze skály a visel nad srázem.

K dovršení všeho zlého se objevily dvě malé myšky: jedna bílá a jedna černá. Začaly okusovat větvičky, kterých se mnich držel. Mnich byl bezradný a sklíčený. Vtom před sebou na skále uviděl růst jahodu. Natáhl jednu ruku, utrhnul a jedl. Jak mu ta jahoda chutnala!

P.S. Naučte se být v přítomnosti, v kouzelném okamžiku života, kterému se říká „tady a teď“ a dobrá nálada bude vaším stálým společníkem.