Láska je střídáním smrtí a nových zrození

Láska je svoboda, ne však taková svoboda, která neuznává žádné povinnosti. Láska znamená závazky, které člověk plní sám o sobě. Zároveň je to svoboda volby, kterou poskytuje jinému. Myslím, že je neobyčejně důležité, abychom svou láskou svoje blízké nedusili. Vůči tomu, koho milujeme, musíme plnit své povinnosti, zároveň mu však musíme ponechat možnost volně dýchat.

Milovat znamená být nablízku, když je to zapotřebí a trochu poodejít, když se prostor stává pro dva příliš těsným. Jednou jsem mluvila s jistým starším moudrým člověkem. Moc se mi zalíbilo, co vyslovil: „Když moje žena řekne, že je strašně unavená a chtěla by chvíli být na chatě, pěkně v tichu a klidu, hned vím, že mám jen velmi potichu dovézt jídlo, nechat je tam na prahu a stejně potichu se vzdálit, aby si mohla opravdu odpočinout.“

Láska je zodpovědnost, kterou na sebe dobrovolně bereme. Milovat znamená muset. „Nikomu nic nedlužím, pro nikoho nic nemusím,“ to není o lásce. To ten druhý ti nic nedluží a nic nemusí. Vůbec nic. Ale ty ano, ty dlužíš a musíš. Musíš se starat, musíš být věrný, musíš tomu druhému posloužit. Právě to platí o lásce, založené na svobodné volbě.

Láska znamená bezpečí. Láska znamená, že ten, kdo je po tvém boku, může být takový, jaký doopravdy je. Může si dovolit být slabý, může si dovolit pochybovat, může si dovolit nevypadat dobře, může si dovolit být nemocný, může si dovolit dopouštět se chyb. Hysterické scény, hádky a spory, negativní emoce, nedostatek odvahy a rozhodnosti nejsou důvodem, abychom toho druhého přestali milovat.

A můžeme vůbec někoho přestat milovat, když je láska darem, o který se člověk dělí z celého srdce, aniž by za to něco žádal? Milovat někoho znamená milovat ho víc, než skutky, kterých se dopouští. Znamená to být mu nablízku v neštěstí i v radosti, být vždycky na dosah, vždycky ve spojení. Znamená to být tím, o kom je jasné, že nikdy nezradí.

Pro děti je krajně důležité vědět, že rodina je to nejbezpečnější místo na světě. Pro stárnoucí rodiče je důležité vědomí, že jsou potřební a milovaní, že až do konce života budou pod něčí ochranou. Muž potřebuje vědět, že ho žena miluje bez ohledu na jeho úspěchy v práci a pro ženu je důležité být si jistá, že jí muž bude po boku bez ohledu na to, jak bude vypadat za deset a třeba i za padesát let. A tohle všechno není o slibech, je to o něčem jiném, o něčem daleko hlubším a opravdovějším. Je to něco, o čem není třeba mluvit, ale žít je třeba tak, aby ten, kdo je vedle nás, se cítil v bezpečí. A právě takový život vypovídá o opravdové lásce.

Láska je zralost a vědomost. Láska znamená pochopení, že blízký vztah není možný bez krizí, že cit potřebuje čas, aby vyzrál, že láska nemůže být nějaký nepřetržitý svátek, že je to ta nejdůkladnější práce – především na sobě samém. Láska je střídání smrtí a nových zrození, láska je obnažení těch nejzranitelnějších míst, je to odvaha být skutečný, takový, jaký jsem. Láska je odvaha pustit se na neprobádané území.

Milovat, nebo ne – to je vždycky naše osobní volba. Nemůžeme ji přenášet na někoho jiného. Krása opravdové lásky spočívá v tom, že dáváme z celého srdce a jsme vděční za to, že ten druhý je ochoten přijímat. Ten, kdo umí milovat, je odsouzen ke štěstí. Nejde tedy o to, zda byl člověk alespoň jednou jedinkrát milován, ale o to, zda se uměl stát natolik hlubokým a zralým, aby žil s probuzeným srdcem. Láska je světlo, láska je září srdce, láska je to nejlepší, co můžeme světu kolem sebe darovat.

Diana Richardsonová