Legendární Chaplinova řeč na jeho sedmdesátinách

Einstein jednou Chaplinovi napsal: „Jste velký člověk, vašim filmům rozumí každý na světě.“ Chaplin mu odpověděl: „Jsem Vámi nadšen daleko více: Vašim teoriím nerozumí nikdo, a přece jste velkým člověkem.“

V mládí se člověk nejraději baví a otázky smyslu života ho nijak zvlášť nezajímají. Jak jde čas, začínáme se nad sebou více zamýšlet, začínáme se učit mít rádi sami sebe, přemýšlet o svém životě, o minulosti i přítomnosti. Jak řekl Dostojevskij: „Milovat všechny je nejjednodušší ze všeho, ale milovat jednoho člověka nebo dokonce sami sebe, to je opravdu těžké.“ Lásce k sobě samému byla věnována také legendární Chaplinova řeč na jeho sedmdesátinách:

Když jsem začal mít rád sám sebe, pochopil jsem, že žiju proti své vlastní podstatě  a že smutek a trápení jsou toho varovnými znameními. Dnes vím, jak to má být správně. Říká se tomu «Být sám sebou».

Když jsem začal mít rád sám sebe, pochopil jsem, jak silně můžeme někomu ublížit, když ho nutíme plnit přání, k jejichž splnění ještě nenastal čas, a on na to není ještě připraven – ten někdo jsem já sám. Tomuto pochopení dnes říkám „Sebeúcta“.

Když jsem začal mít rád sám sebe, přestal jsem si přát jiný život. Uviděl jsem náhle, že život, který je kolem mě teď, mi dává všechny možnosti k růstu. Dnes tomu říkám «Zralost».



Když jsem začal mít rád sám sebe, pochopil jsem, že za jakýchkoli okolností se vždycky nalézám na tom správném místě, ve správný čas  – a všechno se děje právě v tu správnou chvíli. Vždycky zachovám klid. Teď tomu říkám «Sebedůvěra».

Když jsem začal mít rád sám sebe, přestal jsem sám sobě krást čas a snít o velkých budoucích projektech. Dnes dělám jenom to, co mi přináší radost, co mě činí šťastným, co mám rád a co mé srdce přiměje k úsměvu. Dělám to tak, jak chci, podle svého vlastního rytmu. A tomu dnes říkám «Prostota».

Když jsem začal mít rád sám sebe, zbavil jsem se všeho, co škodí mému zdraví – jídla, lidí, věcí, situací. Všeho, co mě táhlo dolů a odvádělo z mé vlastní cesty. Dnes tomu říkám «Mít rád sám sebe».

Když jsem se naučil mít rád sám sebe, přestal jsem mít vždycky pravdu. A právě tehdy jsem se začal stále méně mýlit. Dneska už chápu, že je to «Skromnost».

Když jsem se začal mít rád, přestal jsem žít minulostí a zneklidňovat se kvůli budoucnosti. Dnes žiju pouze přítomnou chvílí a říkám tomu «Spokojenost».

Když jsem začal mít rád sám sebe, uvědomil jsem si, že můj rozum mi může vadit, že z něj dokonce můžu onemocnět. Ale když jsem ho spojil se svým srdcem, stal se mým cenným spojencem. Dnes tomu spojení říkám «Мoudrost srdce».

Nemusíme se vůbec bát sporů, konfrontací, problémů se sebou samými nebo s jinými lidmi. Vždyť i hvězdy se občas srazí – a z té srážky vznikají nové světy. Dnes už vím, že to je «Život».