Tento malý příběh si přečtete během dvou minut. Ale jak hluboký smysl se v něm skrývá..!
Šel jednou po prašné cestě starý, životem zmoudřelý člověk. Nijak nespěchal — hned se zastavil, aby se potěšil pohledem na ptáky na nebi, hned si zas prohlížel polní kvítí rostoucí u cesty. Vtom uviděl nějakého chudého muže, který mu kráčel v ústrety a na zádech nesl těžký náklad. Stačil jediný pohled na něj, aby člověk pochopil, jak těžké pro něj to břemeno je.
„Proč sis zvolil cestu tak těžké práce a nekonečného utrpení?“ zeptal se muže stařík.
„Ale já přece netrpím jen tak nadarmo! Snáším to proto, aby moje děti a vnuci mohli žít v hojnosti a štěstí“, odpověděl ten nešťastník. „Všichni moji předkové to dělali. Praděd se přinutil k těžké dřině kvůli dědovi, děd dřel kvůli mému otci a můj otec převzal to břímě kvůli mně. A já se plahočím pro blaho svých dětí.“
„Hm… a řekni mi, byl vůbec někdy někdo z členů vaší rodiny šťastný?“ zeptal se zamyšleně moudrý poutník.
„To zatím ne, ale moje děti a vnuci už budou docela jistě šťastní!“ prohlásil zaníceně chudý muž.
„Víš, existuje jedno moudré rčení. Negramotný nemůže nikoho naučit číst a zajíc nikdy nevychová sokola“, odpověděl mu stařík. „Nejprve se sám musíš naučit být šťastný a teprve potom můžeš své děti učit umění štěstí. A to bude to nejcennější, co jim po sobě můžeš zanechat!“
Buďte si jisti, že v těch nejtěžších chvílích vám Vesmír podá pomocnou ruku. 33 poučení filosofie optimismu.
Život nemůžete žít nenačisto. Nečekejte a žijte teď.