Jednoho krásného dne na počátku jara přišel řidič autobusu časně ráno do autobusových garáží, vyzvedl přidělený autobus a vyrazil na trasu. První stanice byly bez problémů – nastoupilo i vystoupilo jen pár lidí, všechno bylo OK.
Na další stanici ale nastoupil chlap jako hora. Jistě přes dva metry, postava zápasníka, mohutné ruce mu visely podél těla. Zabodl do řidiče pohled: „Velký John jezdí bezplatně!“ A posadil se na zadní sedadlo.
Musíme snad říkat, že řidič měl s bídou metr sedmdesát a byl to hubený člověk mírné povahy? Opravdu takový byl. Samozřejmě, že se nepustil s Velkým Johnem do hádky. Šťastný z toho ovšem nebyl. Příští den rovněž ne a žádný z těch dalších, kdy se opakovala ta samá historie. Velký John zkrátka neplatil a vždycky seděl vzadu...
Řidič autobusu měl nervy v háji. Už se mu o Velkém Johnovi zdálo – pokud mu myšlenky na něj dovolily usnout. Žralo ho, že má John takovou zřejmou fyzickou převahu. Až se rozhodl, že dál to prostě nesnese. Zapsal se do kursů formování těla, začal chodit na judo a karate. Pořádně na sobě dřel a držel se přísně rad instruktorů. Chtěl být fakt dobrý.
Když končilo léto, byl už na tom s fyzičkou opravdu dobře. Vypěstoval si svaly, získal sílu a obratnost. A hlavně – sám to cítil, nabyl jistotu a přestal se bát. Když tedy další pondělí nastoupil Velký John, jako obvykle procedil svoje „Velký John jezdí bezplatně!“ a hrnul se na zadní sedadlo, řidič pomalu vstal, obrátil se dozadu k němu a zahřměl: „A pročpak?“
S výrazem značného překvapení na tváři mu Velký John odpověděl: „Velký John má permanentku“.
Poučení: Ujistěte se, že problém je opravdu problémem, než se pustíte do jeho řešení.
„Máte právo dopustit se chyby. Pokud lidé nedokážou přijmout, že jste nedokonalý, je to jejich vina.“
Cihla. Příběh k zamyšlení.
Pomoz si sám. Příběh k zamyšlení.