298
Vzpomínky na budoucnost – Až mi bude 80 let…
Asi osmdesátiletá žena v zebrovaných šatech s velkými kruhovými náušnicemi a rudě nalakovanými nehty telefonuje:
— Já tě, Helčo, fakt nechápu! Co šílíš? Vnuci tě dovezou až k vlaku, přenesou do vagónu, uloží na lehátko, trošku to s tebou zatřese a my tě s holkama hned ráno naložíme do luxusního taxi, které nás doveze na místo!
Co říkáš? Neslyším. Jaký roky? Cože? Že to už nejsou ty roky? K čemu ti jsou ňáký roky? Nebudeš se muset ani postavit, Helčo! Naložej tě, přenesou, uložej, zase tě přenesou a naložej a šup, znovu uložej. Z jedněch rukou do druhejch a zase zpátky, tam a sem a budeš tady.
Máš jediný úkol, Helenko: pěkně ležet, popíjet šampaňský a sem tam dát ostatním starejm herkám signál, že ještě žiješ a chceš, aby ti dolily.
=========
Vzpomínky na budoucnost – Až mi bude 80 let…