Naomi Wolfová: ženy si zvykly vnímat samy sebe jako lacinou imitací fotografií modelek

Naomi Wolfová (nar. 1962) je americká spisovatelka a politická poradkyně, hlásící se k feminismu. V roce 1992 vydala knihu Mýtus krásy, která vzbudila velkou pozornost. Rozpoutala se diskuse o ideálu lidské krásy, do níž vstupovali sociologové i biologové, odborníci na kulturní antropologii i filosofové. Přinášíme vám některé její názory a citáty z knihy.

„My ženy jsme si zvykly vnímat samy sebe spíše jako lacinou imitaci fotografií modelek, místo abychom ve fotografiích modelek spatřovaly lacinou imitaci reálných žen“.

Wolfová označuje „krásu“ – to jest soubor standardních požadavků na ženský vzhled propagovaný reklamou a ženskými časopisy, za Železnou pannu. Veřejnost vidí pouze vnější schránku, za ní se však skrývá nástroj k mučení skutečných živých žen. „Natolik jsme si přivykly usilovat o tuto realitě tak vzdálenou „krásu“, že ani nevnímáme, jak je uměle snižováno a nakonec ničeno naše sebevědomí a jak jsou na této naší slabosti vydělávány miliardy“.

Wolfová uvádí statistiku ročních zisků nejrentabilnějších světových průmyslů:

-průmysl hubnutí s ročním ziskem 33 miliard dolarů
-průmysl kosmetický — 20 miliard dolarů
-průmysl estetické chirurgie – 300 milionů dolarů
-průmysl pornografický – 7 miliard dolarů

„Dávno jsme se smířili s tím, že vzhled ženy při jejím nástupu do zaměstnání je stejně důležitý, jako její profesní dovednosti – není-li důležitější. Zaměstnavatel nám nenavrhne slušný plat, jestliže nebudeme štíhlé, mladé a udržované. Takže ženské dovednosti a znalosti jsou uměle podhodnocovány, zatímco vzhled ženy je spojován s její profesní činností. Trh se tak chrání udržováním fondu laciné ženské pracovní síly“.

„Ekonomika dnes do značné míry závisí na praxi platového podhodnocování pracujících žen“, pojmenovává věci pravými jmény Wolfová. „Co je výhodné z hospodářského hlediska, je pokládáno za mravné. Ženy tvoří 52,4 procenta obyvatel Země. Velmi mnoho a usilovně pracují – dvakrát více, než muži. Podle materiálů Humphreyova institutu tvoří ženy 50 procent obyvatel Země, avšak z celkové pracovní doby na Zemi tvoří ženská práce dvě třetiny, přičemž ženy dostávají pouhou jednu desetinu příjmů na Zemi a vlastní méně než 1 procento světových nemovitostí. Také podle konstatování OSN ženy vzhledem ke své domácí práci pracují celosvětově dvakrát více, než muži“.

„Je nám vnucováno přesvědčení, že bez „krásy“ žena není ani sexy, ani ženská. Žádný muž ji nebude chtít a nebude milovat. „Myšlenka, že normální dospělá žena nemůže vyvolat a uspokojit mužskou sexuální touhu a že k tomu jakožto nezbytný doplněk potřebuje „krásu“, je jedna veliká lež, zrozená mýtem o kráse“, prohlašuje Wolfová. «Všichni ti muži, kteří pociťují sexuální touhu po ženách, flirtují s nimi, zamilovávají se do nich, sní o nich, šílí z nich a milují se s nimi, to vše dělají kvůli a se ženami, které vypadají tak, jak vypadají a jsou takové, jaké jsou doopravdy“.

„Stopy věku na ženské tváři jsme se naučili vnímat jako vadu, zatímco na tváři mužů jako doklad jejich individuality. Muži však nestárnou fyzicky krásněji než my. Stárnou krásněji pouze díky svému sociálnímu statutu. Muž umírá jednou, žena dvakrát. Než zemře její fyzické tělo, umírá žena jako „žena pohledná“. Vysoký věk je apoteózou nerovnosti pohlaví v lidské společnosti. Staří mužové vládnou světu, zatímco ženy stejně staré vůbec mizí z úhlu pohledu naší kultury. Málokdo snese, aby se k němu chovali jako k neviditelnému. Proto se ženy rozhodují k liftingu tváře a plastikám. Jinak by pro společnost, v níž je jim souzeno žít, přestaly existovat“. Dokud se v naší kultuře nezačne dívkám říkat, že jsou milovány bez ohledu na to, jakou mají postavu, že každá žena je cenná, ať je „hezká“ nebo ne, budou malé dívky dál hladovět a řítit se do náruče mentální anorexie“.

„Svět sexuální přitažlivosti je stále více nevýrazný a studený, neboť lidé (nejprve ženy a po nich i muži) začínají vypadat všichni stejně. Jeden druhého ztrácí, jak si navlékají stále více masek a tváří se jako někdo, kým není“.

Ženskost a ženská sexualita jsou krásné. V hloubi duše to ženy dávno věděly. Ženy jsou ve své sexualitě krásné, velkolepé, strhující. A velmi mnoho mužů je tak vnímá. Muž skutečně milující ženu je nadšen stopami, které zanechal na její tváři život před setkáním s ním. Takových mužů je daleko více, než se domníváme, jakkoli masová kultura nám vnucuje opačný názor“.

„Ženy musejí otevřeně promluvit o tom, co skutečně znamená „krása“: dotěrnost lidí, které neznáš, odměna za to, co sis nevydělala, sex s muži, kteří v tobě vidí tržní prémii, nepřátelský a skeptický vztah jiných žen, infantilitu, drama stárnutí a dlouhý těžký boj o vlastní individualitu.

Pochopme, že to dobré, co v kráse je – příslib sebejistoty, sexuální přitažlivosti a úcty k naší osobnosti, nemá ve skutečností žádný vztah ke kráse jako takové.
To nejlepší ze všeho, co nám krása nabízí, nám i tak po právu patří prostě proto, že jsme ženy. Až oddělíme krásu od sexuality, až se naučíme radovat se z vlastní individuality a neopakovatelnosti svého vzhledu a povahových rysů, pocítíme uspokojení ze svých těl a mýtus o kráse se stane minulostí“.