Naučte děti plnit tyto 3 úkoly

Co je cílem výchovy, jejím hlavním úkolem? To je důležité si ujasnit, protože odtud se pak odvíjejí metody a způsoby, kterými je výchova uplatňována.

Cílem výchovy je naučit člověka řešit tyto tři úkoly:

• jak ovládat své emoce a potřeby samostatně, bez pomoci jiných lidí
• jak se postarat o sebe a svoje potřeby samostatně, bez pomoci jiných lidí
• jak se realizovat ve společnosti samostatně, bez pomoci jiných lidí

To je vše. Všechno ostatní jsou bonusy, které ovšem nemohou tyto tři hlavní úkoly zastoupit. Jestliže jste přivedli na svět dítě, jste zodpovědni za to, aby se naučilo tyto tři zásadní úkoly řešit.

Mnozí rodiče jsou, pokud jde o vztah s dětmi, nakaženi myšlenkou rovnosti.

Já tuto myšlenku pokládám za nebezpečnou životu a psychice dítěte.

Protože skutečná rovnost vzniká spolu s rovností možností, jichž bylo dosaženo vlastní prací.

Pokud si to vaše dítě neuvědomuje, je odsouzeno k neustálým sociálním nezdarům.

Pouze fakt nerovnosti je schopen motivovat rozvoj dovedností. Dokud se vaše dítě domnívá, že je vám rovno, nepociťuje žádnou nutnost pohnout byť i jen prstem, aby se učilo řešit všechny tři uvedené úkoly.



Rodiče si nejsou s dětmi rovni do té doby, dokud děti nedokážou všechny tři tyto úkoly řešit samostatně. A dokonce i potom nerovnost trvá, jestliže rodiče pokračují ve svém růstu a rozvoji, protože moudrost nezná žádnou zpátečku a názor takových rodičů bude zkrátka vždycky mít větší váhu než názor i toho nejchytřejšího dítěte.

Neúcta ke zkušenostem a moudrosti někoho, kdo dosáhl větších možností než ty, k někomu, kdo má víc dovedností a kvalifikace, to je hulvátství, které se pak ve svém důsledku stává první příčinou řady hrábí, na které bude dítě na své cestě šlapat, pakliže se rozhodne, že ono UŽ JE rovno těm, jimž ve skutečnosti rovno není.

Myšlenka rovnosti děti demoralizuje a vnuká jim iluzi, že mají stejná práva jako jejich rodiče, aniž by pro tato práva měly stejnou oporu. To je hloupost.

Do svých jedenadvaceti let by si vaše dítě mělo osvojit několik prostých pravidel:

1. Nikdo mu nic nedluží.
2. Pravidla nastoluje ten, kdo platí.
3. Jedinečnost a genialita jsou základem pro rozvoj přehnaného pocitu vlastní důležitosti a nafoukanosti. V reálném životě žádnou váhu nemají.
4. Skutečnou důležitost dodává člověku to, co umí. Navazovat společenské vztahy, chovat se a vzájemně působit v lidské společnosti, prodávat své schopnosti, výrobky a služby. Takové umění přináší reálné výsledky v podobě plné finanční a psychické svobody a nezávislosti na jiných. .
5. Snaha chovat se jako bychom si byli rovni s někým, kdo za nás platí a řeší naše problémy, je projevem arogance hulváta. Chceš-li nastolovat svá pravidla, pak plať.
6. Aby jiní lidé respektovali jeho meze, záliby a potřeby, musí si to člověk zasloužit svým vkladem do společné věci a přínosem do společné mísy. Autorita z nebe nepadá.
7. Rozvoj probíhá nejrychleji právě za těch podmínek, které jsou teď. Podmínky ideální vedou k degradaci, nikoli k rozvoji. Kdo se chce co nejrychleji stát tvůrcem vlastní reality, musí přijmout podmínky ke hře takové, jaké jsou právě teď, se všemi jejich omezeními a problémy.

Nina Rubshtein