Nejlepší motivační věta obsahuje pouhá 3 slova

Americký podnikatel a autor mnoha publikací Gary Vaynerchuk se zamýšlí nad větou, kterou by si člověk měl říkat každé ráno, aby nezapomínal na to, co je v jeho životě hlavní…

Ta nejlepší motivační věta se skládá z pouhých tří slov: «Nejsi tu navěky». Určitě nechci nikoho strašit, říkám jen, co je podstatou všeho. K tomu, abychom se mohli stát šťastnými, opravdu nemáme víc než jeden život. Jinou možnost už nedostaneme. A tak místo co bychom seděli jak se pěkně říká na fleku a fňukali, že děláme práci, která se nám nezamlouvá a vůbec nás nebaví, měli bychom se sebrat a od stížností přejít k činům.

Na světě je až příliš mnoho lidí, kteří si dělají starosti o štěstí ostatních, ačkoli by vůbec nebylo od věci, kdyby se dokázali postarat o to své. Víte, proč tak rád učím jiné jak být šťastní a motivovat je k úspěchu? Protože já sám už šťastný jsem. Možná vám to nejprve bude znít poněkud egoisticky, ale zamyslete se nad tím. Člověk skutečně musí učinit šťastným nejprve sám sebe. Teprve pak se může pustit do práce na štěstí těch ostatních.

A teď vás chci požádat o jedno: odpovězte si naprosto poctivě na otázku, zda to, čím se v současnosti zabýváte, co vás zaměstnává, vás vede k většímu úspěchu? Nemyslím snad jen v práci, ale i docela obyčejně v každodenním životě. Šťastný člověk si je vědom, že důležité není ani tak to, kolik peněz vydělává, ale způsob, kterým to dělá.



Když mi bylo něco málo přes dvacet, trávil jsem spoustu času obklopen lidmi, kterým bylo víc než devadesát. Není důležité, kde jsem se s nimi setkal, jestli na cestách nebo třeba v rámci zaměstnání ve vinařské výrobě. Každého z nich jsem prosil, aby mi vyprávěl o sobě, o svém životě. A všechna ta vyprávění začínala slovy: «Škoda, že jsem…» Litovali, že když k tomu byl pravý čas, nepracovali usilovněji. A jiné trápilo, že strávili jen málo času s těmi nejbližšími, s těmi, které milovali a kteří milovali je. Další cítili hořkost, že se v životě nevěnovali tomu, čemu se věnovat chtěli a místo toho se při volbě povolání podřídili vůli rodičů. Bylo jim to líto, líto, líto…

Pokud jsem se za dobu, kdy jsem s těmito starými lidmi stýkal, něčemu naučil, mohl bych to vyjádřit jednou jedinou větou:

K tomu, aby člověk začal jednat, není žádný čas vhodnější než ten, který je právě teď.

Jestli je vám něco přes dvacet, je to ten správný čas. Tohle životní období určitě není to pravé a nejlepší k tomu, abyste se učili být více praktičtí, abyste přicházeli na to, jak vydělat co nejvíc peněz a získat za ně něco, co k vám zaručeně přitáhne pozornost – například přepychový automobil.

Uvědomte si, že právě v tomhle čase máte zhruba pět let na aktivní budování takového života, jaký byste ho chtěli mít. Cestujte s přáteli, objevujte svět, dejte dohromady rockovou skupinu, v jejímž rámci můžete ukázat svůj talent a pokud snad s vámi v bytě ještě žije dalších osm lidí, zkuste s nimi založit nějaké zájmové společenství. Můžete zpívat, pěstovat deskovou hru go nebo podnikat turistické výpravy na tajemná místa. Většina lidí v tomto věku není ještě spoutána nějakými závažnými povinnostmi, a proto právě tohle období je tím pravým, aby si člověk utvářel život podle svých představ.

A i když je vám třeba přes čtyřicet, přes padesát, šedesát nebo i více, stále ještě máte dostatek času na to, abyste se mohli stát šťastným člověkem. Pokud totiž člověk hodně chce, je opravdu všechno možné. Možná tedy, že místo abyste šli do důchodu, měli byste soustředit své úsilí na to, co si opravdu přejete. Co jste si vždycky přáli.



Jednoho dne zemře každý z nás. A tak bez ohledu na to, kolik je vám let, musíte čas, který máte, využít k tomu, aby z vás byl šťastný člověk. Dnes existuje nebývalé množství možností, které člověku dovolují, aby si zařídil takový život, jaký ho vždycky chtěl mít.

Cítil jsem, že tenhle post prostě musím napsat. Chtěl jsem vyjádřit svůj postoj k tomu, co v posledních letech pozoruji čím dál tím častěji. Všiml jsem si, že lidé si hrozně často nechají utéct příležitost právě v té době, kdy je potřeba využít každou. Kdy člověk má být maximálně aktivní a chytit za pačesy i sebemenší šanci, jak svůj život nasměrovat do té správné koleje. Spousta lidí si snad říká, že takovou možnost budou moci určitě v budoucnu využít v kteroukoli jinou chvíli. Až budou chtít. Prostě žijí tak, jako by měli k dispozici neomezené množství času. Přitom každý z nás dobře ví, že to nemá nikdo. Jenomže plné vědomí plynutí času, vědomí jeho nenávratnosti k člověku bohužel přichází až ve věku, kdy už toho zas tolik nevybuduje. Nemůže, nechce nebo už nemá tolik sil. Je lehkomyslné a povrchní mávat rukou nad možnostmi, které plují kolem a konejšit se nadějí, že jich bude ještě spousta. Nebude. Jak se zpívá v jedné staré písni, čas je běžec s dlouhým krokem…

Pokud snad má slova přimějí alespoň jednoho člověka přehodnotit své chování, zamyslet se nad tím, zda sedí v tom správném vlaku, zda nemrhá svým vzácným časem a nenechává si dobré příležitosti utéct doslova před nosem, nepsal jsem tenhle článek zbytečně. Všichni máme jen jeden jediný život.

Každé ráno by vás věta «Nejsi tu navěky» měla přimět vstát z postele a pustit se do toho, co doopravdy chcete dělat. Máte na to jediný život, jedinou příležitost. Nic nedokáže zničit lidský život tak dokonale, jako pozdní lítost. Raději přestaňte hledat výmluvy a zahajte svou cestu za štěstím.