Malá šedivá slepička seděla na paloučku vedle svého kurníku a byla moc a moc smutná:
Ach já ubohá, já nešťastná! Kohouti mi nerozumějí a slepice mi ubližují. Kurník je hnusná, pustá a temná díra.
Zkrátka — seděla a trpěla. Vtom kolem letěl veliký bílý pták. Uslyšel slova nešťastné slípky, přistál vedle ní a řekl vlídně:
Netrap se, slepičko. Chceš, pomohu ti letět do nádherné země, kde budeš šťastná?
Ne, řekla šedivá slepička. To nejde, slepice neumějí létat.
To nevadí, řekl bílý pták. Já tě to naučím.
Nejde to, odpověděla šedivá slepička. Mám na to moc krátká křídla.
Netrap se, utěšoval ji bílý pták. Jestli chceš, posadím si tě na záda a poletíme spolu.
To nejde, vzdychla si šedivá slepička. Přiletěla bych tam a neměla kde bydlet.
Neboj se, dodával jí naději bílý pták. Pomohu ti, abys měla kde bydlet.
To nejde, řekla šedivá slepička. Co bych tam sama dělala? Bylo by mi smutno.
Tím se netrap, usmíval se bílý pták. Já ti pomohu najít kohoutka.
Ne, ne, řekla šedivá slepička. Co kdyby ten kohoutek byl zlý a špatný?
Neměj strach, povzdechl si už bílý pták. Naučím tě žít tak, abys v životě potkávala jen samé skvělé kohouty!
Ne, ne, řekla ztraceně šedivá slepička. Takoví kohouti na světě ani nejsou.
„Tak víš co? Jdi do prdele!“ zařval bílý pták, roztáhl obrovská křídla a uletěl.
A malá šedivá slepička se jen utvrdila v tom, jak nespravedlivý je svět, ve kterém žije a jak nepěkně se k ní chovají ti okolo.
Naučení: nejste-li spokojeni se svým životem, změňte se a nefňukejte. Když nic neděláte a neměníte, jste nejspíš spokojeni se vším tak, jak to je.
Návod na život od tibetských mudrců
Jak urychlit splnění vašich přání