Nemůžeš milovat někoho jiného, dokud neumíš milovat sám sebe.

Nedokážeš milovat někoho jiného, dokud nebudeš umět milovat sám sebe. Nemá žádný smysl přes noc se snažit mít rád lidi jenom proto, že tak to má být, tak je to správné a prospěšné pro tvoji karmu… Je to zbytečná ztráta času i sil. Mnohem užitečnější je vydat tyto síly na umění milovat sebe sama.

Pokud tvá láska k sobě není upřímná, pokud je na hranici tvých možností a sil, jestliže ani nechápeš, co to láska k sobě je, pak nikdy nedokážeš milovat někoho jiného. Bude ti snad připadat, že tohle, to už je ona, ta láska k sobě, anebo se k ní budeš vyloženě nutit… ale ne, nebude to ona. Když člověk miluje opravdově, cítí se lehce, vysloveně z něj ten cit vyzařuje a navíc nikdy nezáleží na tom, jak se ten, koho miluje, chová k němu. K tomu se ovšem musí nejprve naučit mít rád sám sebe, stejně lehce a svobodně. Mít rád i své nedostatky, odpouštět si chyby, dělat si ze sebe legraci, vnímat svoji jedinečnost, rozmlouvat se svou duší a pravidelně a s něžností pečovat sám o sebe. Teprve potom může skutečně a opravdově milovat jiné.

Teprve tehdy je můžeš opravdově milovat, když sám na sobě zakusíš všechno, co můžeš dát jiným.

Julia Grafyeva