Nemůžete zachránit úplně každého. A také nejste povinni to dělat

Pravda o spasitelích tkví v tom, že lidmi, které se tak zoufale pokoušejí zachránit, jsou oni sami. Duše každého z těchto spasitelů byla někdy dříve poraněna a domnělá nenapravitelnost škody, která jí byla způsobena vedla k tomu, že tito lidé teď žijí tak, aby tuto škodu něčím nahradili…

Může to být dar shůry a rozhodující faktor dodávající vašemu životu ceny tím, že každý problém mění v triumf a to nejhorší, co se vám kdy přihodilo, proměňuje v odpovědnost, na jejímž základě naplňujete svoji existenci smyslem.

Na touze být spasitelem není nic špatného, stejně jako na snaze zachraňovat lidi ve svém okolí. Ve skutečnosti je to dokonce krásná věc. Problém nastává tehdy, když chcete zachraňovat všechny kolem dokola. Jednoduše se vám nemůže podařit zachránit všechny a skutečně pomoci můžete pouze sami sobě. Důležitá při vaší záchranářské práci je proto motivace a míra.

Umíte ostatní inspirovat a nadchnout a chcete jim pomáhat. Můžete se s nimi tedy podělit o moudrost, o znalosti a můžete jim ukazovat správnou cestu. Avšak na svoji horu musejí vystoupat sami. Nikdo jiný to za ně neudělá. Dokud je chráníte, o samostatný výstup se nepokusí.

Každý člověk přichází na svět sám a sám také umírá. A jenom někteří z nás chápou, že i když životní pouť mezi tím můžeme sdílet s někým, koho milujeme, má nakonec stejně každý svou vlastní cestu. A to je naprosto normální, protože ve skutečnosti nechceme nikoho zachraňovat. Takové přání je pouhým vrcholkem ledovce.

Pravda tkví ve skutečnosti, že podobní spasitelé netouží zachraňovat jiné z nějakého mučednictví. Snaží se lidem kolem sebe pomáhat protože si uvědomují, nakolik zlomeni jsou oni sami. Chtějí zachraňovat jiné, protože jim působí nesnesitelnou bolest vidět utrpení, které jim tolik připomíná utrpení vlastní. Svůj život zaplňují životy jiných.

Touží zachraňovat, protože jsou naplněni vírou, že cizí štěstí, ať už přímo nebo nepřímo, se určitě dotkne také jich samotných. Zachraňují, protože jejich pravá touha spočívá ve snaze zachránit sebe sama.

Problém vůbec nespočívá v tom, že chcete zachránit všechny kolem, ale v tom, že to prostě nemůžete udělat. Problém spočívá ve skutečnosti, že zachránit musíte sami sebe a bojíte se, že se vám to nepodaří.

Nakonec si uvědomíte, že svůj život máte ve svých rukou. Vy sami řídíte svůj život, vy sami rozhodujete o svých výsledcích, o svém osobním prostoru a bezpečnosti. S výjimkou toho, co vaší kontrole podléhat nemůže, dokážete řídit všechno v mezích svého nejbližšího okolí, tedy místa, kde existujete, kde žijete.

To všechno není projevem nějakého sobectví a naprosto to neznamená, že jednáte nesprávně. Vynaložili jste veliké úsilí, abyste byli svobodní a jste proto hypercitliví na všechno, co by mohlo tuto svobodu ohrozit.

Nepřipusťte to. Zůstaňte věrní svým zásadám, dodržujte své hranice a nepřekračujte meze, které jste si vytýčili. Ale když říkáte jiným, že právě jen oni mohou zachránit sami sebe, vynasnažte se na to také sami nezapomínat.